Z komunistického aktivisty „podzemní“ kněz
Podle Asia News roste v Číně počet konverzí ke křesťanství.
Přes neustálou ateistickou propagandu a nedostatek náboženské svobody, řada mladých lidí se zajímá o křesťanství ze zvědavosti, ale někteří se dokonce hlásí ke katolické víře.
Podle šetření Akademie sociálních věd v Pekingu se v Pekingu a Šanghaji zajímá o křesťanství více než 60 % studentů.
V této souvislosti přinesly Asia News reportáž o bývalém komunistickém aktivistovi, studentovi na severu Číny, který před několika lety konvertoval ke katolictví, a byl pokřtěn a stal se tajným knězem.
Zajímavá je jeho výpověď, co ho dovedlo ke kněžství.
V době studií byl ještě komunistickým aktivistou, o náboženství se nezajímal. Jen jeho babička mu kdysi jako dítěti řekla, že na světě žil Ježíš, který byl synem Božím. On sám však považoval víru v Boha za něco dětského či stupidního.
Jako člena strany ho začalo zarážet, že vše, co dělali, nebylo pro dobro druhých, ale pro vlastní zájem a kariéru. A hlavně: Každý lhal a každý o lžích věděl, ale chovali se stejně.
Když skončil studia, dostal díky stranické legitimaci dobré zaměstnání a ještě na začátek dovolenou, aby mohl navštívit svou rodinu ve vzdáleném kraji.
Tam mu jeho přítel, o němž až později zjistil, že je katolík, dal 10 karet s kázáním jednoho čínského kněze. Přivedlo ho to k úvahám, že snad Bůh přece jen existuje.
Přijetí katolické víry se však obával, neboť věděl, že by přišel o místo.
Když se vracel z prázdnin, poprvé v životě se obrátil na Pannu Marii a prosil ji: Jestli opravdu existuješ a je-li katolická víra pravá a chceš, abych se stal katolíkem dej mi znamení: „Třeba zítra během mé cesty, ať se stane něco důležitého, třeba neštěstí, které přežiji. Potom uvěřím.“
Dnes dodává, že to bylo od něho stupidní, ale nic jiného ho tehdy nenapadlo.
Ten následující den skutečně došlo k neštěstí. Přední pneumatika autobusu praskla, vůz vyletěl z cesty a převrátil se. Nikomu se nic nestalo.
Náš cestovatel tomu nakonec nepřikládal význam. Po hodinách čekání na další autobus dojel se zpožděním do železniční stanice, kde jízdenky na vlak, kterým měl jet, už byly vyprodány. Další jízdenky mohl dostat až na vlak, který měl odjet za 3 dny. Bylo zřejmé, že nepřijde včas první den do svého prvního zaměstnání. A zase se obrátil na Pannu Marii: „Pomoz mi, ať seženu jízdenku. Pomůžeš-li mi tentokrát, přísahám, že Tě budu následovat“.
Čekal potom dlouho dál a ztratil už naději. Náhle se na nádraží objevil nějaký muž a volal, že prodává lístek do města, kam náš student potřeboval jet. Ten muž říkal, že koupil lístek pro svého přítele, který cestu odřekl a prosil, ať lístek vrátí.
Pro našeho cestovatele to bylo znamení a první krok ke konverzi. Po nástupu do zaměstnání vyhledal katolický kostel, účastnil se tajně mše, začal se seznamovat s vírou a nakonec požádal o křest.
Našel současně společenství jednoduchých hodných lidí, kteří se stali jeho skutečnými přáteli.
Pro křest však se musel vzdát členství v Komunistické straně. Neměl odvahu to udělat otevřeně. Využil proto stanov strany, dle nichž každý člen musí platit měsíčně určitý příspěvek, a pokud neplatí víc než 6 po sobě jdoucích měsíců, může být potrestán a případně vyloučen.
Využil té možnosti, ale nic se nestalo. Dověděl se, že jeho skupinový vedoucí příspěvek za něj zaplatil.
Nakonec dostal odvahu, napsal dopis, že vystupuje ze strany, a předal ho na stranickém sekretariátu. Tam „ztratili řeč“. Poprvé se setkali s člověkem, který odmítl zůstat ve straně. Nový věřící mohl být konečně pokřtěn. Navštěvoval potom tajné mše a tehdy mu řekla jedna řádová sestra: Proč se nechceš stát knězem?
Řekl hned ne, protože dle čínské tradice musí podporovat rodiče, a to by nemohl.
Ale ztratil klid a životní radost. Rozhodl se najít práci ve vzdáleném městě, kde ho nikdo neznal a vstoupil do semináře. Současně intenzívně pracoval, aby naspořil peníze, které by mohl nechat pro své rodiče.
Strávil 5 let v semináři podzemní církve. Z toho 3× se museli stěhovat na jiné místo, protože hrozilo odhalení.
Byl vysvěcen na kněze při mši, která se konala ve 4 hodiny v noci, aby nebyli přistiženi. Našel klid a mír ve svém srdci.
A dodává zajímavou skutečnost:
V jeho rodném městě, v roce 1983, kdy Čína začala velké ekonomické reformy, byly jen 3 katolické rodiny. Dnes je jich víc než 4 000. Krev mučedníků skutečně se stává semenem nových křesťanů.
Dle Zenit 26.6.2005