Upadající ctnosti
„Dekadence: upadající osobní ctnosti a jejich náhrada politickými a psychologickými hesly“
Pod tímto názvem vyšla v Londýně velmi zajímavá kniha, v níž autoři různého zaměření ukazují, že chápání ctnosti se podstatně změnilo v moderní společnosti, dokonce tvrdí, že Západní Evropa a Spojené státy jsou úpadkovými společnostmi, protože opustily morálku založenou na tradičních ctnostech.
Co se má rozumět „starými“ a co „novými“ ctnostmi?
Ke „starým ctnostem“ prý patří obezřetnost, láska a hospodárnost. K „novým“ patří důraz na životní prostředí, starostlivost, terapie a kritičnost. „Staré“ ctnosti byly opravdové v tom, že požadovaly po lidech specifické typy chování. Naproti tomu „nové“ ctnosti přecházejí do kategorie hesel či řečnických výzev.
Všimněme si trochu těch „starých“ ctností:
Obezřetnost byla chápána jako zvlášť důležitá, protože koordinovala jednání člověka. Byla nahrazen tzv. vědeckým systémem maximalizace štěstí, později interpretováním jako vyhýbání se rizikům. Místo ctnosti tak dnes nastupuje statistická analýza a teorie pravděpodobnosti. Navíc obezřetnost je dále oslabována rostoucí úlohou státu.
Láska se dostala do potíží, protože může chápána a žita jen v souvislosti s širší křesťanskou teologií.
Zmizí-li víra v Boha, nebe a hřích, potom mizí i láska.
Místo ní nastupuje populistická sentimentální etika nebo etika založená na přirozených právech.
Místo ctnosti, která klade na první místo Boha a žádá lásku k našemu bližnímu, máme dnes lásku, která osvobozuje od všech pravidel a nabízí nám, abychom poslouchali naše pocity.
Hospodárnost spočívala na přesvědčení, že cena člověka nezávisí na tom, kolik utratí, ale jak odpovědně se chová jako služebník Boží. Moderní společnost toto přesvědčení obrátila, dle ní je znakem úspěchu vlastnit co nejvíce (bez odpovědnosti). To znamená i cestou korupce a rozkazování.
Také tzv. nové ctnosti nejsou už chápány ve vztahu k víře.
Stará náboženská myšlenka chovat se ctnostně ve vlastním zájmu či dle Božího příkazu je dnes nehrazen psychoterapeutickým pojmem ctnosti pro vlastní štěstí.
Tradiční náboženství vysvětlovala svých věřícím, ž jsme zasaženi hříchem a potřebujeme duchovní pomoc. Vysvětlovala realitu hříchu a odpuštění.
Nová bible pro sebeuplatnění naproti tomu popírá jakékoliv osobní nedostatky a nabízí sérii technik, které dovolí, abychom využili své možnosti. Rozlišovat, co je správné a co špatné, se stává zbytečným.
Tradiční učení o 7 hlavních hříších a 7 opačný ctnostech je postaveno na hlavu. Jsme varováni před laskavostí, trpělivost je prezentována jako příklad, že někdo trpí komplexem perfekcionismu, pokorní lidé prý postrádají sebedůvěru a čistota se považuje jako sociální dysfunkce.
Nejde spíše o další součást nástupu kultury, která stále více zbavuje člověka lidskosti?
– Dle Zenitu -