Tudy cesta nevede
Upozornili jsme už na jiném místě, že vyspělé státy, které tolik prosazovaly volný obchod jako cestu div ne k blahobytu světa, dnes začínají hledat způsoby, jak přístup levného zboží na vlastní trh omezit a jak obchodně diskriminovat rozvojové země.
Zajímavý příklad k tomu uvádí nositel Nobelovy ceny Joseph. E. Stiglitz a Hamit Rashid v článku „Nové pokrytectví Ameriky“ otištěném v Ekonomu č. 29/2006.
Představitelé nejbohatších států světa přislíbili v listopadu 2001 v Dantá, že pomohou ke zmírnění tíživé situace nejchudších zemí tak, že jim poskytnou cosi hodnotnějšího než jsou peníze. Slíbili, že jim otevřou své ekonomiky pro prodej jejich zboží, aby si na cestu z chudoby samy vydělaly.
A tak např. USA deklarovaly, že otevřou 97 % svých trhů pro nejchudší státy. Jenomže současně stanovily vyšší než nulovou celní sazbu diferencovaně pro různé země pro taková 3 %, která pro vývozce jsou rozhodující. Hovoří se posměšně, že rozvojové země mohou vyvážet „všechno kromě produkce“. Jinými slovy mohou neomezeně vyvážet všechno, co nevyrábějí (letadla, výpočetní techniku atd.), jenom ne textil, zemědělské výrobky či zpracované potraviny, tedy zboží, které vyrábějí.
Není pochyb, že takové přístupy volnému obchodu neprospívají a cestu z chudoby neumožňují.