Prosadila uzákonění potratů a dnes bojuje proti nim

            Historie uzákonění potratů v USA je pozoruhodná. Před více než 30 lety stanula před americkým soudem mladá žena Jane Roeová a žádala právo na zabití vlastního dítěte. Jmenovala se ve skutečnosti Norma L.McCorvey a Jane Roeová bylo jejím pseudonynem.

            V roce 1969, když jí bylo dvaadvacet let přišla potřetí do jiného stavu. Dvě první děti byly předány k adopci. Sama žila životem dítěte ulice. Nechtěla ani třetí dítě. V té době však byl zákrok přerušení těhotenství v Americe nelegální.

            Poradili jí, ať požádá soud, aby jí dovolil zabít nenarozené dítě. Podepsala a pak už se rozjel mechanismus, jehož výsledkem bylo dovolení potratů, neboť „žena má právo rozhodovat o svých pohlavních orgánech.“

            Rozhodnutí Nejvyššího soudu umožnilo, že každoročně se v USA zabíjí téměř 1,5 miliónů nenarozených dětí.

            Paradoxem je, že Norma  své dítě, které tenkrát čekala, nezabila. Než soud rozhodl, byly už její dcerce 2 roky a byla dána k adopci.

            Norma se ovšem stala „slavnou“ a jako uznání dostala místo na potratové klinice. Nějak postupně začala pociťoval stress, že asistuje při zabíjení.

            Když se setkala s akcemi na ochranu života, dospěla k pochopení, že pomoc ženám při zabíjení jejich dětí je zlo. Nechala se pokřtít a v roce 1998 vstoupila do katolické církve.

            Přestala pít, navázala láskyplný kontakt se svou dcerou a jejími dětmi, cestuje po světě, přednáší, dokonce píše knihy a pokouší se o změnu soudního rozhodnutí, jež tehdy vyvolala.

            V poslední době se mentalita americké společnosti skutečně pomalu mění, navíc odpůrcem potratů je i současný americký prezident George Bush.

            Jak to dopadne v budoucnu v Americe nevíme. Jak to dopadá u nás, víme více než dobře. Vymíráme, a nejen kvůli potratům.

 

   Dle Immaculata 4/2003

 



Každá rána, kterou jsme utržili, vyrazí z nás nějaký klín, který nám překážel.

Tomáš Baťa