Deset zásad pro křesťanského podnikatele
Formuloval je prof. Lubomír Mlčoch, na semináři „Křesťanské hodnoty v politice“ ve Valdštejnském paláci Senátu PČR.
Zdůraznil, že ideologie podnikání našich časů je zatížena řadou pověr a omylů, principy, k nimž se my křesťané hlásíme, nejsou žádným překonaným staromilstvím. Naopak: teprve návrat k těmto principům dává šanci na dlouhodobou prosperitu hospodářství.Úsporná forma tvrzení je jakýmsi desaterem postulátů křesťanského podnikatele.
Ekonomická teorie se v podání některých svých představitelů vzdálila bohatosti chápání motivací ekonomického člověka, jak jí rozuměl zakladatel oboru Adam Smith. Omezuje se na sebe-lásku, sebe-zájem, tedy sobectví. Fungování „neviditelné ruky“ trhu vyžaduje elementární vzájemnou důvěru podnikatelů a existuje celá řada veřejných statků, které jsou nedostupné čirým egoistům.
2. Praktičnost a hledání užitku jsou potřebné, ale také nestačí.
Ekonomie je právem vědou praktickou a je i Božím záměrem s člověkem, aby pracoval na zlepšování svých životních podmínek. Člověka však nelze redukovat na výrobce a spotřebitele, podnikatel nesmí se svými zaměstnanci zacházet jako se zbožím. Nejlepších výsledků dosahují firmy, které svým pracovníkům vytvářejí motivaci pro tvůrčí rozvoj jejich talentů a kapacit.
Boží přikázání nemohou neplatit pro člověka v hospodářství. Nedodržování pracovní doby a nepoctivá práce, naopak zneužívání a vykořisťování zaměstnanců, okrádání vlastníků či spolupracovníků, šizení spotřebitelů a podvádění státu v daňových povinnostech – to všechno je porušování morálně zavazujících principů pro křesťana nedovolené. Ochota podstupovat podnikatelské riziko znamená pro křesťana dobrovolné převzetí kříže možného neúspěchu – pokud by si byznys žádal porušování mravních závazků.
Ačkoliv v hospodářství se zdá, že platí jen skutečně inkasovaný zisk, tvrdím, že dlouhodobě vzato je pro úspěch v podnikání rozhodující čistota úmyslů, s nimiž člověk na trh vstupuje. To platí zejména tam, kde se pracuje s cizími, svěřenými penězi – v bankovnictví, u investičních a penzijních fondů a pojišťoven. 18 bankovních ústavů, které zanikly pro bankrot či odebrání licence, zkrachovalé kampeličky, stovky zaniknuvších fondů z kupónové privatizace, neúspěšné privatizace „na úvěr“, nuže přinejmenším na části ztroskotání podnikatelských záměrů měly svůj podíl i ne zcela čisté úmysly zakladatelů či vrcholových manažerů. Tam, kde byly nečisté úmysly, byla jen otázka času, kdy se platilo ztrátou důvěry klientů a krachem. Prvky nečistoty v úmyslech mohou být nejen peněžní, ale i duchovní povahy.
Odborná připravenost je součástí etiky podnikání. Amatérismus se v podnikání zpravidla nevyplácí. Neprofesionálnost pro podnikatele mravně v pořádku není.
Podnikatel, který by pečlivě nezvažoval důsledky svých akcí do budoucna, by postupoval neodpovědně a nemohl by dosáhnout rentability podnikání. Odpovědnost do budoucna, s ohledem na další generace, to je vážný mravní závazek: v ochraně životního prostředí, ve stavu státních financí a veřejném zadlužování, v penzijních systémech, ale také v zadlužování domácností. Sem také patří neodpovědné chování v populační oblasti: jako národ stárneme a vymíráme. Selhání v respektu k důstojnosti člověka je i o ekonomicky neodpovědné ….
K pověrám doby patří přesvědčení, že morálka a obecné hodnoty jsou sice vznešené, ale nepraktické. Cynik dokonce může považovat morálku za překážku podnikání („korupce je mazadlem ekonomiky“?). Rezignování na morální dimenzi transformace má na svědomí část tzv. transformačních nákladů a dluhů Konsolidační agentury. Jen návrat k morálním principům v hospodaření může zastavit posun po šikmé ploše, na níž jsme se ocitli.
8. Racionalita není v rozporu s vírou – rozum bez víry je slepý.
Principy křesťanské sociální etiky nejsou v rozporu s moderními směry ekonomické teorie. Racionalita v hospodářství neodporuje víře – pokud není zaslepená ideologií sloužící omezeným zájmům.
Ochota ke spolupráci a růst vzájemné důvěry na trhu mají větší šanci, když podnikatelé svá rozhodnutí dělají pod zorným úhlem věčnosti. Jde o trpělivé budování dobrého jména firmy, z něhož se mohou pak těšit i generace synů a vnuků. Reputační kapitál jednotlivce, rodiny, podniku, země a nadnárodního společenství, to jsou cíle, pro které stojí za to pracovat a pro ně se obětovat. Transcendence znamená také úctu ke stvoření, šetrné zacházení s přírodou, lesy, půdním fondem a pokorné podřizování se principu předběžné opatrnosti všude tam, kde ani pokročilá věda není s to dohlédnout všechny důsledky pokroku.
10. Společné dobro je úhelným kamenem společenské stavby hospodářství.
Společné dobro je tvořivý princip a prvek udržující lidskou společnost, zákon, který je – po Bohu – ve společnosti zákonem prvním a posledním (Lev XIII.). K dobru národního státu dnes přibylo společné dobro evropské integrace a dokonce dobro globální, všelidské. „Jakákoliv skupina musí mít na zřeteli potřeby a oprávněné nároky jiných skupin, ano, i obecné blaho celé lidské rodiny“ (Radost a naděje, čl. 26).
Prof. Mlčoch uvedl na závěr konkrétní příklad, že uvedené zásady mohou „fungovat“:
JUDr. František Nosek, poslanec a ministr za Lidovou stranu, politik a národohospodář, kandidát na blahořečení, se křesťanskými principy řídil ve svém životě: jako politik i jako podnikatel. A Bůh mu žehnal: od svého vstupu do politiky v roce 1920 až do své smrti v roce 1935 nikdy neztratil poslanecký mandát. Pomáhal řídit a spravovat více než 70 katolických lidových záložen. Jeho rukama procházely miliony aniž by podlehl jejich pokušení. Svým životem z víry prokázal, že podnikat lze úspěšně i tehdy, když člověku jde i v peněžnictví především o věčnou spásu bližních. Věřím, že ke Františku Noskovi se můžeme dovolávat o přímluvu a pomoc ve věci společného dobra pro naši politiku a pro naše národní hospodářství. Stejně tak věřím, že Františka Noska můžeme nabízet jako svíci hořící a vyzývající k následování i našim bratřím a sestrám v Evropském domě.