Co je důležitější: láska nebo prospěchářství?
V závěru roku 2002 vydalo Karolinum pod titulem „Moc slova“ soubor projevů tehdejšího děkana Fakulty sociálních věd prof. Lubomíra Mlčocha, přednesených k absolventům a studentům fakulty při různých významných příležitostech. Od takových slavnostních projevů se většinou mnoho neočekává. Projevy prof. Mlčocha však navyklý formální standart vysoce překračují. Přinášejí mnoho myšlenkových podnětů, které mohou zajímat i ty, kteří s Fakultou sociálních věd žádné vazby nemají.
Neobvyklým způsobem reagují mimo jiné na dnes široce rozšířené a propagované tvrzení, že hnacím motorem rozvoje společnosti je sobecký prospěch.
Dle prof. Mlčocha je takovým rozhodujícím motorem naopak láska, jejíž nedostatek patří k hlavnímu deficitu současné společnosti.
Prof. Mlčoch využívá postupně v několika svých projevech deset moudrých naučení, starých více než 500 let a připisovaných Tomáši Hemerkenovi z Kempenu v Porýní (+ 1471) a dovozuje jejich aktuálnost i pro dnešní dobu.
Tomáš Kempenský praví:
„Moudrost bez lásky činí vychytralým.“
„Víra bez lásky činí fanatickým.“
„Majetek bez lásky činí lakomým.“
„Odpovědnost bez lásky činí bezohledným.“
„Povinnost bez lásky činí mrzutým.“
„Přívětivost bez lásky činí pokryteckým.“
„Spravedlnost bez lásky činí tvrdým.“
„Pořádek bez lásky činí malicherným.“
„Pravda bez lásky činí nelítostně kritickým.“
„Čest bez lásky činí ješitným.“
Ocitujeme aspoň dvě myšlenky k těmto naučením. První je z promočního projevu k absolventům magisterského studia ekonomie, sociologie a veřejné a sociální politiky z 26. března 2002.
„Péče o majetek, jeho správa a rozmnožování jsou společensky velmi odpovědné funkce stejně jako služba v politice či veřejné a sociální sféře. Jen s dodáním špetky koření lásky a porozumění potřebám bližních je možné nepodlehnout lakomství, bezohlednosti, mrzutosti či farizejskému pokrytectví. Rád bych vám popřál, aby vám tato špetka koření lásky nikdy nescházela. Americký ekonom Tibor Scitovsky kdysi ekonomii označil jako „vědu bez radosti“ (joyless economy). Moliérův Harpagon – lakomec – skutečně nevěděl, co pravá radost vůbec je. Abbé Pierre, zakladatel domova Emauzy pro bezdomovce Paříže, sestra Emanuela, starající se o „garbage people“ – lidi žijící na odpadcích a z odpadků Káhiry, či matka Terezie z Kalkaty dokázali i lidem vyvrženým ekonomií bez lásky dát radost. Jen život v lásce dává smysl.“
Druhá myšlenka z projevu k absolventům mezinárodních teritoriálních studií se týká moudrosti bez lásky a fanatismu víry bez lásky.
„Vychytralost, tato „moudrost bez lásky“, rozumí humanitární pomoci pouze jako obraně vůči možné agresi. Avšak fanatismu víry bez lásky není možné účinně čelit jinak než moudrostí, která je láskou. 21. století je civilizační křižovatkou. Jedna cesta vede k životu, který je jen živořením, permanentním soubojem mezi mocí vybavenou stále sofistikovanějšími a vychytralejšími vojenskými technologiemi na straně jedné a fanatickou vírou bez lásky, která produkuje nenávist a terorismus. Druhá cesta je životem hodným toho jména, životem v míru a beze strachu. Ale k této druhé cestě vede jen „civilizace lásky“. Tertium non datur, říkali staří latiníci: třetí možnost není dána!“
Desatero naučení proto završuje závěrečná syntéza:
Život bez lásky nedává smysl.
To platí pro jednoho každého člověka i pro společnost a civilizaci jako celek.
Nemělo by to platit i pro nás?
26.1.2003 B.V.