Přínos sociálního dialogu ke zdravotnickým reformám v evropské společnosti
(Reforma zdravotnictví ano, ale jaká ?)
Závěry semináře pořádaného Hnutím Křesťan a práce ČR,
o.s., a
EZA-Evropským centrem pro záležitosti zaměstnanců Konigswinter,
Německo pod záštitou a s podporou Evropské komise EZA
ve dnech 2. – 4. října 2009 na Velehradě
celé řady evropských, ale i mimoevropských zemí (např. USA). Pokroky medicíny
umožňují další zlepšování zdravotního stavu populace a další prodlužování délky lidského
života, kladou však stále větší nároky na financování zdravotní a sociální péče. Rostou
náklady na zdravotnické technologie, léky a léčebnou péči. Snižuje se však podíl a v řadě
zemí i počet plátců zdravotního pojištění. V ČR, a dalších zemích , plátci zdravotního
pojištění nejsou děti,mladiství,nezaměstnaní a zejména důchodci, celkem 58 %obyvatel.
Zdravotní pojistné za ně platí stát, v míře podstatně nižší (23% příjmů veřejného zdravotního pojištění) než jsou skutečné náklady na zdravotní péči u těchto skupin obyvatelstva (celkem 80 % nákladů zdravotní péče). Ve skutečnosti však převážnou část zdravotní péče uvedených skupin obyvatelstva hradí ekonomicky aktivní část populace v rámci svého zdravotního pojištění a odváděných daní.. Současná hospodářská krize a vyšší nezaměstnanost pak dále snižuje odvody na zdravotní pojištění.
Zdraví je obecně považováno za nejvyšší hodnotu. Není jen soukromou věcí jednotlivců
či jejich rodin. Zdravotní stav obyvatelstva ovlivňuje život celé společnosti, pracovní a
životní podmínky zaměstnanců i fungování ekonomiky. Zdravotnictví proto musí být
podřízeno celospolečenským zájmům obecného dobra.
Pokud jde o ČR, zatímco současná kvalita zdravotní péče je hodnocena velmi pozitivně,
jsou finanční dostupnost a další zajištění zdravotní (a sociální) péče v dlouhodobější
v politickém, sociálním a ekonomickém prostředí ČR jsou reformní kroky ve zdravotnictví
vystaveny silným lobistickým tlakům a nutně vyvolávají podezření, že sledují finanční
prospěch určitých zájmových skupin v tomto rozsáhlém a lukrativním segmentu ekonomiky
(obrat 250 mld Kč ročně).
Obdobné problémy se více či méně dotýkají i dalších evropských zemí, které stojí před
potřebou zdravotních reforem.
Konkrétní legislativní a organizační podoba reforem je po výtce odbornou záležitostí.
Primární definice zásad reformy je však záležitost prvořadě politická, vyžaduje
celospolečenský dialog a velkou míru dosaženého konsensu. Teprve od zásad přijatých
v celospolečenské diskuzi a konsensu se mohou odvíjet legislativní kroky. K takovému
dialogu chce pomoci i náš seminář.
II. Za základní východiska reformy a jako námět při realizaci reformních závěrů
ve zdravotnictví považujeme :
1. Ochranu lidského života jako základní pravidlo lékařské etiky a kritérium reformních
2. Definovaný společenský zájem o zdraví a společenská garance zdravotního stavu populace.
Podporu zdraví a zdravého životního stylu, prevence a preventivních programů. ( Rostoucí
význam předcházení nemocem je zdůrazněn v samostatné příloze, kterou připravil pan
3. Uznání zdravotnictví jako veřejné služby a nároku na zdravotní péči jako práva zaručeného
Listinou základních lidských práv a svobod.
4. Princip solidarity a solidární systém zdravotní a sociální péče. Převážná část financování
zdravotního systému je zajištěna solidárním veřejnoprávním zdravotním pojištěním a
veřejným financováním s důslednou veřejnou kontrolou.
5. Průběžné transparentní vypracování a přijímání standardů odborné zdravotní péče jako
doporučeného modelu péče a úhradových standardů jako nároků z veřejného zdravotního
pojištění. Garantem odborných standardů jsou odborné lékařské společnosti, garantem
úhradových standardů stát.
6. Transparentní finanční toky ve zdravotnictví sledující účelné vynakládání finančních
prostředků a výrazné úspory. K tomu patří :
- národní léková politika jako základní regulativ nákladů zdravotní péče
- transparentní sjednávání smluv mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými
zařízeními, vykazování zdravotní péče a kontrola personálních, věcných a kvalitativních parametrů poskytované péče
- transparentní investiční politika, nákup a předepisování léků a zdravotnických
prostředků , sjednávání služeb a pronájmů
7. Soukromé připojištění a financování hradící péči a služby nad limit přesně definované
garantované péče. Nezajišťuje přednostní péči. Z povahy věci nemůže být nadřazeno
veřejnému zdravotnímu pojištění při zajištění péče nutné k záchraně života, záchraně
zdraví a jeho kvality.
8. Důsledné oddělení pojišťoven a zdravotnických zařízení. Odmítnutí privatizace veřejného
zdravotního pojištění, fakultních a krajských nemocnic a klíčových zdravotních ústavů.
9. Zabezpečení maximálně možné dostupnosti kvalitní preventivní a léčebné zdravotní péče,
regionálně i oborově. Přiměřenou hierarchizaci a regionalizaci zdravotních služeb
(nemocnice I., II., III. typu s definovaným rozsahem garantované péče). Vypracování
závazných personálních a přístrojových normativů pro zdravotnická zařízení lůžková i
10. Stát a jím pověřené instituce jako garant pregraduálního a postgraduálního vzdělávání
lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků a jako důležitý partner při řešení
jejich řádného finančního ohodnocení.
11.Čtyři vrstvy modelu zdravotního systému jako nabídka pro zdravotní reformu :
– jako první vrstva péče o zdraví ve vlastní kompetenci
- jako druhá vrstva preventivní a léčebná péče hrazená rozhodující měrou z veřejných
prostředků (z veřejného zdravotního pojištění, částečně z určitých položek státního rozpočtu, případně z účelových daní –např.tabák, alkohol a z legálně poskytovaných sponzorských darů)
- třetí vrstva umožňující občanům možnost jejich vlastní volby i patřičné úhrady péče
přesahující rámec výkonů financovaných z veřejných zdrojů, ovšem při uplatnění jasně
- čtvrtá vrstva zahrnující financování mimořádně extrémně náročných léčebných
zdravotnických výkonů odborně indikovaných jako nezbytné, pokud přesahují . možnosti všech tří předchozích vrstev a budou financovány ze zvláštního k tomu
určeného fondu. /viz např.publikace Ctibor Drbal: Budoucnost zdraví a zdravotnictví,
Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, str. 41–44/
Základní otázkou zdravotnických reforem zůstává, zda připustit větší či menší rozsah další
privatizace zdravotnických institucí a zda a jak to může zdravotnictví prospět. Jinými slovy,
Podle Zprávy o stavu, vývoji a výhledu zdravotnictví v ČR vypracované skupinou odborníků pod režií ministerstva zdravotnictví v květnu 2008 je české zdravotnictví jako celek na dobré evropské úrovni.Předkládané reformní návrhy z let 2008 nepřesvědčily, proč má být likvidováno to, co dosud docela dobře fungovalo.Pokud se argumentovalo nedostatkem peněz, nebylo uspokojivě vysvětleno, jak odvádění části zisků pro soukromé majitele by mohlo přinést do zdravotnictví více prostředků..Tím méně bylo uspokojivě
vysvětleno, proč mají být veřejná zdravotnická zařízení a finanční prostředky veřejného solidárního zdravotního pojištění převedeny do soukromých rukou a v čem by měl spočívat lépe fungující model zdravotní péče.
Protože s problémem financování zdravotnictví jsou konfrontovány i další evropské země, nutno každé reformní návrhy posuzovat z hlediska prokazatelného přínosu ve prospěch zdraví obyvatelstva.
Solidarita spolu s kritériem obecného dobra musí představovat primární hledisko
Velehrad 4. října 2009 Účastníci semináře