O encyklice RERUM NOVARUM
Byla to první encyklika k sociální otázce a vydal ji papež Lev XIII. v roce 1891.
Církev zaujala touto encyklikou oficiální stanovisko k sociálním problémům tehdejší doby a ukázala směr dalšího vývoje sociální nauky. Všechny další encykliky zabývající se sociálními otázkami se na tuto odvolávají.
Encyklika RERUM NOVARUM v úvodu nazvaném „Naléhavá nutnost řešit dělnickou otázku“ uznává nezbytnost pomoci tehdejšímu dělnictvu před nesvědomitostí a ziskuchtivostí zaměstnavatelů.
Druhá část encykliky nadepsaná „Socialismus problémy dělníků neřeší“ vychází z požadavků tehdejších socialistů o zrušení soukromého vlastnictví a vytvoření společného majetku všech s tím, že ten bude spravován těmi, kdo stojí v čele obcí nebo států. Toto pojetí je v rozporu se spravedlností, neboť je přirozeným právem člověka mít soukromý majetek a není žádný důvod pro to, aby se péče o člověka a jeho majetek převáděla na stát. Přirozené právo na soukromý majetek pak ještě více vystupuje v rodinném životě, neboť pokud by občané a rodiny nalézali ve státě namísto ochrany práv jejich krácení, vedlo by to k odvratu od státu.
Třetí část encykliky nazvaná „Bez náboženství a církve není řešení možné“ připomíná, že náboženská nauka může účinně upravovat poměr mezi bohatými a proletáři a sjednocovat je tím, že vede obě třídy neustále k plnění vzájemných povinností, hlavně těch, které se týkají spravedlnosti. Vyžaduje,
- aby dělník plnil to, co svobodně a v mezích spravedlnosti bylo dojednáno v pracovní smlouvě,
- aby zaměstnavatel měl v úctě lidskou důstojnost zaměstnanců, nevykořisťoval je kvůli zisku, nepokládal je za pouhé zboží, bral ohled i na náboženské a duchovní dobro a neukládal jim více práce, než kolik mohou snést jejich síly a aby to nebylo v rozporu s jejich věkem a pohlavím. Nejdůležitější povinností pak je dávat každému to, co mu podle spravedlnosti patří.
O používání majetku pak církev říká, že člověk nemá vlastnit majetek tak, jako by byl pouze jeho, ale tak, aby z něj měli užitek i lidé méně majetní, aby byl užíván jako dobrý služebník Boží prozřetelnosti k prospěchu ostatních.
Následující část encykliky „Úloha státu“ pojednává o těch, kteří spravují stát, neboť blaha státu se nejvíce dosahuje řádnými mravy, dobře uspořádanou rodinou, péčí o náboženství a o spravedlnost. Ti, kteří vládnou, musejí hájit zájmy celku i jeho částí. Pečovat o celek proto, že péče o něj je nejvyšším zákonem pro vládu, jejím smyslem a účelem. A hájit části tohoto celku musí proto, že účelem správy státu podle přirozeného řádu není soukromý prospěch těch, jimž je vláda svěřena, nýbrž všech občanů, jak učí zdravý rozum i křesťanská víra. Tato část encykliky mluví o zákonné ochraně vlastníků majetku i o ochraně dělníků, o úloze mzdy, která musí stačit na obživu dělníků i jejich rodin a po úhradě dalších nákladů i na úspory. Zákony musí soukromý majetek chránit, nepohlcovat ho vysokými daněmi a poplatky, neboť právo soukromého vlastnictví je zákonem přirozeným a proto ho státní moc nesmí rušit, ale jeho užívání pouze upravovat a uvádět do souladu s obecným blahem.
„Úloha svépomocných organizací“ je předposlední částí encykliky a jak její název napovídá, jedná o svépomocných sdruženích zaměstnavatelů a dělníků k zabezpečení materiálních potřeb v případě potřeby nemoci, úmrtí apod. Účel bytí těchto spolků je různý a stát by do jejich činnosti neměl zasahovat, pokud to není v rozporu se spravedlností, poctivostí a blahem státu. Přitom nesmějí být porušována základní lidská práva. Dělnické organizace mají být vedeny tak, aby byly co nejzpůsobilejším a nejpružnějším nástrojem pro účel, pro který jsou zřizovány, totiž aby jednotlivým účelům dopomáhaly k tělesnému i duchovnímu povznesení a rodinnému prospěchu. Sociální život je nutno řídit se zřetelem na zlepšení náboženského a mravního života.
„Závěr“ je výzvou kněžím, aby zdůrazňovali lidem zásady čerpání z evangelia, aby pracovali pro blaho národů a aby vzbuzovali v ostatních lásku, která je královnou všech ctností a jejíž božské rysy vyjádřil apoštol Pavel: „Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nemyslí jen a jen na sebe …., nikdy nad ničím nezoufá, všechno vydrží.“
Od vydání encykliky uplynulo více než 110 let. Mnohé její návrhy a podněty byly již promítnuty do společenského života a zdají se už bezvýznamné. Ve své době však hrály výraznou úlohu.
Mnohé další podněty, zejména požadavky spravedlnosti a obrany před nesvědomitostí a ziskuchtivostí zaměstnavatelů, se ukazují jako neméně aktuální než tehdy.
B.V.