120. let borských tezí
P. Vladimír Born, Bor u Tachova
Proč je nutné připomínat některé události z dějin? Je známo, že „historie je učitelkou života“, varuje nás před chybami našich předků a naopak obohacuje nás tím, co dobrého naši předchůdci vykonali a čeho dosáhli. A proč ještě vedle připomínky pořádat oslavu? Za prvé proto, že nás toto výročí naplňuje hrdostí nad tím, jaký podnět k sociálnímu myšlení v našem městě vznikl, byl přijat církví a již v 19. století napomohl lepšímu životu a právům pracujících. Druhým důvodem je to, že se této oslavy zúčastní významní hosté od nás i ze zahraničí a chceme se společně všichni radovat a děkovat Pánu Bohu.
Majitelé zámku, knížecí rod Löwensteinů, byli známi svou hlubokou zbožností. Jejich přesvědčení se projevovalo nejen slovem, ale i činy. Dodnes někteří rodáci vzpomínají na dary, ošacení i jídlo, poskytované (nejen před Vánocemi) zámeckými pány chudým dětem. Povoláním řádových sester sv. Karla Boromejského do Boru byla zajištěna jak výchova dětí ve škole, tak i péče o přestárlé a nemocné. Údržbu budov i provoz obou zařízení financoval jejich patron, kníže z Löwensteinu.
Sociální myšlení je základem křesťanského smýšlení i způsobu jednání. Jeho hlavním přikázáním je: „Miluj svého Boha nade všechno a svého bližního jako sebe samého“. Doporučení ke spravedlivému vyplácení mzdy za vykonanou práci najdeme u Jana 22,13; Mat 10,10; Řím 4,4; Jak 5,4 a na dalších místech Písma.
19. století se vyznačovalo prudkým rozvojem malých i větších továren. Stále více lidí přicházelo z vesnic do měst za prací, kde potom žije často v nelidských podmínkách a bez jakýchkoliv práv. Toto nedobré postavení dělníků vyvolalo místní bouře a nespokojenost.
V roce 1882 byl tehdejší majitel zámku kníže Karel z Löwensteinu jmenován generálním sekretářem německého (i rakouského) Katolického sněmu. Tento katolický, sociální a společenský svaz ho tehdy pověřil zpracováním návrhu zásad pro řešení otázek práce. Po vypracování zmíněného návrhu svolal roku 1883 kníže Karel z Löwensteinu na borský zámek 14 význačných osob, včetně zástupce Vatikánu.
Druhou polovinu 19. století v převážné části Evropy výrazně ovlivnila sociální nerovnováha, způsobená na jedné straně rozvojem lékařské vědy a s tím souvisejícím nárůstem počtu obyvatel a na straně druhé zbídačováním obyvatelstva vzniklým nedostatkem pracovních míst.
Pokusů o řešení vzniklé otázky bylo mnoho, od liberálního kapitalismu až po marxistický socialismus. Katoličtí politici po mnoha letech diskusí dospěli k závěru: „posílení hospodářství sloužícího lidu, ne revoluci a třídní boj, ale začlenění dělníků – o ty především tehdy šlo – do společnosti“.
Jedním z tehdejších nejvýznamnějších katolických politiků byl Karel Jindřich, kníže z Löwensteinu – Wertheimu – Rosenburgu, který pochopil, že rozvoj průmyslu a s ním spojený rozvoj svobody je nezadržitelný. Toto vědomí vedlo knížete z Löwensteinu mezi sociálně smýšlející katolíky v Německu. Velmi rychle se stal jednou z hlavních osobností německého katolicko-sociálního hnutí. V roce 1872 vypracoval „Instrukci“, která měla určovat směr práce katolicko-sociálního hnutí, především pak kladl důraz na:
- přeměnu společnosti na základě křesťanství a spolupráce
- řešení rozporů kapitalismu
- správné zásady odměňování za vykonanou práci
- poměry v zemědělství a oddlužení pozemkového majetku
- práci o nedělích
- selské spolky a malorolnická úvěrová družstva (Raiffeisenky)
- spolek pro blaho pracujících
V roce 1882 pověřilo Generální shromáždění katolíků Německa (Katholikentag) knížete Löwensteina – prezidenta shromáždění – aby pozval významné sociální politiky na poradu o lichvě, dělnické mzdě a oddlužení pozemkového majetku.
K setkání došlo o rok později, v roce 1883 a místem setkání byl zámek v Boru. Po čtyřech dnech společného jednání byly vydány „Borské teze“, týkající se dělnické otázky a s ní související otázky řemeslnictva.
Teze o dělnické otázce:
V těchto tezích je kladen důraz na otázky související s pracovní smlouvou. Práce již není chápána jak zboží, které se prodává nebo kupuje, ale má hodnotu mravní, protože bezprostředně souvisí s člověkem. Pracovní smlouva má být uzavřena na právním základě jako smlouva o mzdě nebo platu, ne jako smlouva nájemní. Přitom mzda má být chápána jako rovnocenná náhrada toho, co pracovník při své činnosti vykonává. Při vyměřování mzdy musí být přihlédnuto ke spravedlivému ohodnocení činnosti.
V Borských tezích byla otázka odměňování předložena následovně:
- mzda je životní základnou k zajištění existence
- mzda je základem udržení rodiny
- mzda je zdrojem úspor.
Aby tyto zásady byly uvedeny do praktického života, komitét doporučuje vytvořit průmyslové spolky s cílem připravit sdružení chránící zájmy pracovníků, závislých na mzdě.
Teze o otázce řemeslnictva
Komitét chtěl zabránit hrozícímu rozpadu řemeslné výroby povinným zakládáním cechů, spolků, soudů a komor. Jejich úloha měla spočívat ve stavovském uvědomění, poctivé výrobě, péči o osoby trpící nouzí a o další vzdělávání v oboru.
Stát na druhé straně se měl postarat o základní odborné školství, o dodržování nedělního klidu, obstarávání odbytu výrobků a o zákonnou úpravu vypisování nabídek práce a poskytování objednávek. Stát měl rovněž podporovat zřizování učňovských, tovaryšských a mistrovských spolků.
Obě teze ukázaly směr nové – sociálně zaměřené cesty a jejich význam byl bezesporu značný. Do té doby byla starost o sociální otázky z katolické strany považována spíše za péči o duši. Teprve Borské teze vedly k poznatku, že základy existujících problémů musí být odstraněny stále probíhajícími změnami.
Borské teze měly významný vliv při přípravě papežské sociální encykliky, nazvané „Rerum novarum“ (česky „O nových věcech“).
