Zaměstnanecká participace – účinný nástroj zmírnění propasti mezi chudobou a bohatstvím
(Příspěvek reaguje na besedu s ředitelem firmy COPRECI ČR, s. r. o., která je dceřinou společností španělské firmy. O besedě informujeme v oddílu Aktuality v článku „Může společnost s ručením omezeným respektovat etické principy?“)
V kontextu diskuse o etice v podnikání a propasti mezi chudobou a bohatstvím v globalizované společnosti je informace o Mondragonské společnosti ve Španělsku významným počinem.
Mondragonská skupina, vzniklá v r. 1954, je skupinou samosprávných organizací, v nichž se zaměstnanci podílejí na majetku a zodpovědnosti za činnost. Je netradiční formou podnikání, kde převažují tradiční akciové společnosti a s.r.o.
Mondragonská skupina měla a má ekonomický úspěch a je dnes nadnárodní společností, která expanduje do dalších zemí. Jak významná je úloha „zaměstnaneckých podílů“ pro propast mezi chudobou a bohatstvím ukazují tato čísla: v Mondragonu je rozdíl mezi nejméně a nejvíce placenými pracemi 1:6, zatímco jinde ve Španělsku 1:15 a v USA 1:100.
Zaměstnanecké akcionářství je významným činitelem v posledních desítkách let v USA. Senátor Kelso vytvořil v padesátých létech nástroj – plán akciového vlastnictví (ESOP) – pomocí něhož byly zachráněny na americkém Středozápadě krachující podniky tím, že zaměstnanci těchto podniků dostali od státu výhodné půjčky na nákup zaměstnaneckých akcií a stali se tak investory i spolumajiteli těchto podniků.
V poslední době zaplnil média a vzrušil společnost krach ENRONu, penzijního fondu v návaznosti na ESOP. Představuje snad tato událost smrtící ránu pro oprávněnost existence ESOPu a tím i poslání zaměstnaneckých akcií? Komplexní analýza ukázala, že v činnosti ENRONu došlo k závažnému narušení pravidel a že celá americká varianta má některé nevýhody. Zásadní nevýhoda spočívá v tom, že moc akcionáře tradičně rostla s počtem vlastněných akcií,takže se posléze veškeré moci v podniku zcela zákonitě zmocnil management, který vyšachoval ostatní akcionáře ze hry. Tento nedostatek se dá řešit tak, že jedna fyzická osoba má pouze jeden hlas bez ohledu na počet vlastněných akcií. Závěr analýz vyznívá do budoucna pozitivně: “Logickým krokem je očistit zákonodárství o penzijních fondech a vyjasnit, co je skutečné vlastnické právo. Nejdůležitějším v této mimořádné situaci je připomenout, že ideál podílení se na zisku dosáhl svého vznešeného cíle. Proti desetitisícům dělníků ENRONu v potížích stojí miliony jiných, kteří se dočkali výhod.“
Zaměstnanecká participace se prosazuje v dalších evropských státech. V Německu se dle výzkumu uplatňuje zaměstnanecká participace u 52 000 podniků. Známým příkladem podniku s účastí zaměstnanců na vlastnictví podniku je rakouské družstvo v Matrei. Založeno v r. 1948 dvaapadesáti zaměstnanci. V r. 1991 již v družstvu pracovalo 230 pracovníků a 95% výrobků bylo exportováno. V r. 1900 obdrželo družstvo státní cenu za kvalitu.
A jaká je situace u nás?
V podnikání existují výhradně tradiční formy soukromého vlastnictví. Problém zaměstnanecké participace je v našem politickém spektru spojen se sociální demokracií. Po sametové revoluci nejvýznamnějším propagátorem zaměstnaneckého akcionářství a současně největším kritikem Klausovy ekonomické reformy byl M. Zeman. Problém zaměstnanecké participace se postupně vytrácí z programových prohlášení sociálně demokratických vlád České republiky. Zatímco v Programovém prohlášení vlády z roku 1998 jsou témata zaměstnanecké participace a zaměstnaneckých akcií ještě jedněmi z podstatných, v Programovém prohlášení Špidlovy vlády z r. 2002 tento pojem pomalu mizí. Jen v návrzích plánů udržitelného rozvoje ze strany Ministerstva životního prostředí se ještě myšlenka zaměstnanecké participace udržela.
Světové zkušenosti ukazují, že přes určité peripetie zaměstnanecká participace prokázala svoji životnost, ekonomický přínos a morální oprávněnost a představuje účinný nástroj pro zmenšování propasti mezi chudobou a bohatstvím a v prosazování etických principů v podnikání.
A co máme a můžeme činit my, členové KAPu?
Nemůžeme jistě být jen pasivními příjemci těchto neuspokojivých zpráv a vzájemně se utvrzovat v nesouhlasu s daným vývojem.
Aktivní působení se může dít ve dvou polohách:
- ve stávající podnikatelské struktuře individuálně, společnými výzvami, články, semináři, atd. usilovat o proniknutí etického kodexu a jeho realizaci především do managementu podniku,
- našimi byť omezenými možnostmi v legislativní sféře podněcovat a zdůvodňovat institucionální změny v podnikatelské struktuře.
Nelze se nezmínit o společnosti Copreci CZ, s.r.o, kterou u nás zřídil mateřský podnik ve Španělsku.
Její zaměstnanci se v ničem neliší v právech, výhodách, povinnostech od zaměstnanců jiných společností u nás. V Mondragonu však představují druhou (menšinovou) kategorii zaměstnanců bez zaměstnaneckých akcií a podílu na rozhodování společnosti. Pan ředitel to zdůvodňoval nepřipraveností našeho prostředí na tuto formu a vyslovoval se pro změnu v budoucnu. Jest jen věřit, že jde o vážný úmysl z jejich strany. Jinak by došlo k vážnému zpochybnění jednoho ze základních pilířů jejich společnosti: člověk je nad kapitálem. Od vstupu Mondragonu na naši půdu se spíše dalo očekávat, že rozrazí naši jednolitou strukturu podnikání.
Prof. Dr. Jaroslav Koutský