Může společnost s ručením omezeným respektovat etické principy?

        Tato otázka byla na semináři k etice podnikání v září na Velehradě předmětem velmi zajímavé diskuze. Vyprovokovala ji beseda s ředitelem společnosti COPRECI, s .r. o., panem Evženem Rychlíkem, která má sídlo v České republice, která je však dceřinou společností nadnárodní firmy se sídlem ve španělském Mondragonu. Jaký byl důvod této otázky a jaká odpověď vyplynula z diskuze?
 
 

            V Mondragonu se po druhé světové válce utvořila skupina demokratických podniků vlastněných svými zaměstnanci, která se prosadila jako ekonomicky velmi úspěšná. Co je zajímavé, jejich založení inspiroval tamní kněz na základě myšlenek papežské encykliky Quadragesimo anno.

            V čem spočíval základní rozdíl mezi mondragonskými podniky a běžnými kapitalistickými podniky? Spočíval v tom, že v mondragonském podniku je člověk nadřazen nad kapitálem, zatímco v běžném kapitalistickém podniku je člověk zájmu kapitálu podřízen.

            Jaké to byly myšlenky? Byly to myšlenky sociální nauky církve, v nichž nezanedbatelnou úlohu sehrávalo stanovisko, dle něhož námezdní poměr sám o sobě není nespravedlivý, pokud v něm zaměstnanec není utiskován či zneužíván, ale tam, kde je to možné, že je lépe nahradit námezdní smlouvu, smlouvou společenskou. Jinými slovy, je lépe, aby zaměstnanec se stal spoluvlastníkem firmy, kde pracuje, a podílel se jako takový na jejím hospodaření i na jejich výsledcích.

            Toto pojetí je výrazně odlišné jak od soukromého kapitalismu, tak od socialismu, kde kapitalistou je stát. V obou případech je člověk podřízen kapitálu. V Mondragonu je kapitál podřízen člověku.

            Mondragonské podniky připomínají trochu naše družstva, ale opravdu jen trochu, protože mají ve svých stanovách řadu ustanovení, která umožňují, aby se ti, kteří v nich pracují, považovali za odpovědné spoluvlastníky. Např. přijetí za člena vyžaduje předchozí delší zkušební doby a členský vklad je podstatně vyšší – takový, aby člověk měl skutečný zájem o výsledky hospodaření. Členové na jeho splácení však dostávají půjčky.

            Mondragonské podniky nezkrachovaly, ukázaly se jako velmi úspěšné a dnes již vytvářejí dceřiné společnosti v řadě zemí světa. U nás existují dvě jejich dceřiné společnosti na Moravě.

            A zde jsme u kořene otázky, která byla předmětem diskuze na Velehradě: Proč mondragonský mateřský podnik, který je založen spíše na družstevním principu, zakládá dceřiné podniky jako společnosti s ručením omezeným? Nepřivlastňují si tak majitelé ve Španělsku zisky ze společností s ručením omezeným, které mají ve světě? Odpovídá to křesťanským principům?

            Pokusme se shrnout výsledky diskuze k tomuto tématu:

1.         Předmět: forma společnosti s ručením omezeným není sama o sobě v rozporu s křesťanskými principy. Rozhodující je, zda ve firmě jsou respektovány etické přístupy, a to prvořadě záleží na hospodářském vedení. Dle ujištění ředitele společnosti jak hospodářské vedení, tak mateřská firma ve Španělsku má zájem tyto principy prosazovat.

            2.         Vytváření stejné podnikatelské formy jako v Mondragonu není dle názoru ředitele společnosti zatím reálné. Zaměstnanci u nás by museli splnit stejné vstupní podmínky jako v Španělsku včetně relativně vysokého členského vkladu, který by zaměstnanci u nás byli sotva schopni akceptovat. Perspektiva přechodu na mondragonskou formu však údajně existuje, zůstává otázkou, v jakém časovém horizontu.

            3.         Do té doby bude samozřejmě existovat určitá nerovnost či podřízenost mateřskému podniku. Jestliže jí nelze řešit v současných podmínkách, zůstává klíčovým požadavkem, aby management prosazoval takové vztahy v hospodaření firmy, které by respektovaly člověka a důstojnost lidské práce. Dle sdělení pana ředitele je to i zájem managementu firmy.

            4.         Zakládání dceřiných společností v jiných podnikatelských formách než jakou má mateřský podnik neznamená, že se forma, v jaké hospodaří mondragonské  podniky, ukázala jako nevhodná a že ji dokonce opouštějí, jak bylo možno se také dočíst v některých informacích médií. Pan ředitel Rychlík ujistil, že „mondragonská forma“ se neopouští, je pevně a úspěšně „zaběhnutá“, otázkou pouze zůstává, zda a jak zdemokratizovat dceřiné společnosti ve světě. Odpověď odvisí i od politických a ekonomických podmínek v konkrétní zemi. Ty zatím ovšem příliš prostoru pro takovou demokratizaci u nás nenabízejí.

            Dodejme, že Copreci, s. r. o., vyrábí součástky pro obchodní partnery převážně mimo republiku; byla založena u nás, aby firma jako dodavatel byla blíže svým odběratelům.

            Beseda na téma mondragonské demokracie byla velmi zajímavá a zájem o tyto otázky se odrazil i následující den v názorech účastníků v diskusních kroužcích.

 

                                                                                                                                                   Zpracoval: B. Vymětalík