Kde jsou meze tolerance?
V poslední době vzbudilo v našem tisku pozornost trestní oznámení poslance Jiřího Karase na autora a vydavatele knihy Život Ježíše, v níž je Kristus vysmíván a parodován. Když čtu polemiku, kterou pan Karas vyvolal, myslím si, že zbytečně knihu jen zpopularizoval. Kdyby mlčel, ani by se o ní mnoho nevědělo. Sám jsem věřící, ale mám za to, že v dnešní společnosti je lépe k takovým útokům na náboženství mlčet.
Náš názor: Váš postoj souvisí s otázkou, kde jsou meze tolerance. A souvisí s další otázkou, zda tzv. civilizovaná společnost má mít úctu k cizímu přesvědčení, ať už je jakékoliv. Anebo zda tedy má dovolit, aby cizí přesvědčení bylo uráženo a napadáno.
Je zajímavé, že když jeden asijský spisovatel napsal rouhavé verše na Alláha, byl nad ním vynesen v islámských zemích bez okolků trest smrti. Když se propaguje nacistické či rasistické přesvědčení u nás, tak to odsuzujeme. Ale útoky proti náboženství považujeme za normální, běžné – a běda, když se proti tomu někdo ozve. Prý jsou věřící netolerantní.
Jak by asi reagovali ti, kteří proti náboženství útočí, kdyby někdo zesměšňoval jejich ateistické přesvědčení? To by bylo křiku! To by bylo trestních oznámení na potlačování práv a svobod člověka!
Bývalý soudce Ústavního soudu ČR Antonín Procházka v článku „Tady už skutečně končí legrace“ v Lidových novinách z 11.2.2004 právem upozorňuje, co by se stalo, kdyby podobným způsobem bylo hovořeno o tóře, respektive o Jahvem a konstatuje: „Je to nemyslitelné a absurdní. V tom případě by měl takový kritik střiženou nálepku antisemity, a to zcela právem, navíc s přídavkem hanobení rasy a náboženského přesvědčení.“
Při útocích dotýkajících se křesťanské víry by mělo být všechno dovoleno?
Jiří Karas opravdu nechtěně trochu zpopularizoval knihu útočící proti Kristu. Je však třeba ocenit odvahu, s níž je ochoten jít proti proudu, a hlavně odmítnout útoky proti tomu, co je mu i řadě dalších našich občanů posvátné.
V polemice, která se objevila na stránkách tisku, oprávněně reaguje v Lidových novinách z 5.2.2004 jeden čtenář:
„Jsem nevěřící, nekřtěný, prostě pohan jako poleno. To mi však nebrání, abych si velice vážil své hluboce věřící babičky, která vychovala na řádné občany pět dětí, a připadal bych si jako zloduch, kdybych si před ní dělal legraci z Ježíše Krista… Myslím, že dělat si legraci z takových lidí je velmi laciné, bez rizika, snadné a hlavně nevkusné.“