Byly povodně trestem?
Často lze slyšet dotazy, zda povodně jsou Boží trest. Je zajímavé, že tyto dotazy většinou vyslovují lidé, kteří se jinak o Pána Boha příliš nezajímají.
O našem podílu na vzniku povodní většinou mnoho neuvažujeme. Není to však vůbec podíl zanedbatelný. Jeho počátky se datují před 150 léty, kdy lovci začali hromadně vybíjet bobry, byla móda bizamových kožichů. Tito vodní živočiši stavěli tisíce hrází na malých potůčcích a zpomalovali odtok vody.
Druhým našim příspěvkem byla značná úprava krajiny, kterou jsme začali provádět na počátku padesátých let minulého století. Rozorání mezí a vysekání křovin sice umožnilo vznik velkých lánů, ale zároveň urychlilo odtok vody. Stejný účinek měly i meliorace vlhkých polí a luk a regulace potoků. Voda z krajiny dnes odtéká mnohem rychleji. Dalším důsledkem rozorání mezí je, že voda odnáší více hlíny, která na dolních tocích řek zanáší koryta a tím zvedá jejich hladinu.
Lidským dílem jsou také kyselé deště, které zničily mechy v lesích a lišejníky na stromech i kamenech, někde i samotné stromy. V horách na východním Slovensku jsou ještě stromy porostlé vrstvou lišejníků. Kvantum vody, které zadrží jeden takovýto strom je úctyhodné. Před deseti léty se rozvodnil Rýn a v Německu se mezi příčinami uvádělo, že 13 % Německa je zabetonováno a vyasfaltováno. U nás je to o trochu menší plocha, ale rozhodně nejde o zanedbatelný vliv.
Naším specifikem je, že na lukách u Odry jsme v padesátých létech postavili Elektrárnu Třebovice, Moravské chemické závody, rafinerii OSTRAMO, koksovnu Šverma a několik menších závodů, navzdory tomu, že pamětníci říkali, že řeka občas tato místa zaplavuje.
Asi před dvaceti lety varovali ekologové, že vypouštění nadměrného množství oxidu uhličitého způsobí vznik skleníkového efektu, který povede k tomu, že v atmosféře bude více energie, což se projeví většími výkyvy počasí. Dnes říkají, že výkyvy počasí jsou ještě vyšší, než tehdy předvídali.
Řadě ohrožení můžeme rozumnou lidskou činností předcházet. Na podzim 1996 byly v Ostravě dokončeny hráze podél řeky Ostravice, které se budovaly řadu let jako ochrana především průmyslových podniků. Byly stavěny na stoletou vodu, což představuje vzestup hladiny v Ostravici o 4 metry. Přišla pětisetletá vody, hladina stoupla o 5 metrů, ale hráze to zachytily. Projektanti zrovna v té době navrhovali dálnici D47, která v dosti dlouhém úseku sleduje řeku Odru. Povodeň jim ukázala, jak je třeba ji řešit.
Prvým krokem po povodních je pomoc postiženým a odstranění napáchaných škod. O to se snažíme a jistě se to podaří zvládnout. Druhým krokem by však mělo být hledání naší viny a vyvození poučení či opatření. Říká se, že moudrý člověk není ten, kdo nedělá žádné chyby, ale ten, kdo se po každé chybě poučí.
Ladislav Jílek