Sociální dimenze finanční a ekonomické krize i krize zaměstnanosti – Dopady a požadavky zaměstnaneckých organizací
Název semináře v originále: The social dimension of the financial, economic and employment crisis – Consequences for and demands from workers’ organisations
Mezinárodní seminář v Berlíně, Německo
Datum konání: 26. – 28.3. 2010
Za KAP se semináře zúčastnili Ing. Jan Schweiner a Ing. Milan Palát, Ph.D. Prezentované příspěvky byly značně různorodé, proto v textu budou spíše zmíněny některé klíčové myšlenky vystupujících. Na semináři byly Fritzem Neugebauerem představeny základní rysy nové Strategie Evropa 2020, která by měla nahradit neúspěšnou Lisabonskou strategii, jež v zásadě nebyla špatná, ale nepodařilo se ji uvést v praxi. Nová strategie je ještě ambicióznější a její základní teze jsou zmíněny v závěru zprávy. Rovněž upozornil na skutečnost, že s přijetím společné evropské měny nebyla přijata základní koncepce společné hospodářské politiky zejména v ve fiskální oblasti.
Vzhledem k tomu, že se seminář konal v Berlíně, Herbert Metzger vzpomněl na pád Berlínské zdi a související kolaps komunistického bloku. Dr. Christian Bäumler se věnoval dopadům krize v průmyslu a zmínil vážné dopady krize na automobilový průmysl v uplynulém roce a různé situace v regionech. Raf Chanterie se vyslovil pro nezbytnost aplikace společné hospodářské politiky na evropské úrovni, nikoli pouze politiky monetární, nýbrž i politiky fiskální. Polský zástupce upozornil na fakt, že přestože polská ekonomika jako jediná v Evropské unii v roce 2009 rostla a mohlo by se tak zdát, že tato země unikla dopadům krize, zvyšovala se paralelně i nezaměstnanost a sociální situace v zemi je značně napjatá. Michael Schwarz pojmenoval společné sociální problémy: nezaměstnanost, demografie, etika práce, vzdělávání (velká diferenciace) a navrhnul možnosti odstranění krize – regulace finančního trhu, potlačení černého trhu. V diskuzi p. Müller rovněž zmínil utrpení malých podnikatelů, kteří jsou nejvíce postiženi krizi ač právě oni jsou schopní rozhýbat hospodářství po krizi. Byla zmíněna slabá role odborů v zemích střední a východní Evropy a jejich nízká role při řešení dopadů krize na zaměstnance, kdy často ani neproběhla účinná přímá jednání mezi vládou a zástupci odborů. Země střední a východní Evropy si také oproti svým západním sousedům mohly dovolit jen omezené záchranné balíčky pro stabilizaci ekonomiky. Mezi současná doporučení i doporučení z předchozích konferencí EZA patří např. udržení sociálně-tržního hospodářství, které se během každé prodělané krize stává předmětem diskusí. Dále pak účinná regulace globálního hospodářství a zejména finančního systému, zajištění dostatku „kvalitní“ práce nikoli jen tlak na pouhé zvyšování počtu pracovních míst. Mezi příležitosti v období krize patří např. další tlak na vzdělávací systém, který by se měl graduálně přizpůsobovat probíhajícím změnám na trhu práce. Přednášejícími byl zmíněn význam politik týkajících se celoživotního vzdělávání s důrazem na jejich správnou implementaci a financování.
Prof. Justo Reguero Celada dále konstatoval, že všechny poslední krize vykazují jistou odchylku od standardních ekonomických modelů. Je tedy zřejmé, že současné paradigma již začíná být zastaralé, nové se však ještě neobjevilo. Z praktických problémů, které krize dále zdůraznila, zmínil dopady nevyhnutelných demografických změn pro penzijní systém. V tomto ohledu je třeba vytvářet zdroje pro krytí těchto nákladů, ale také lze uvažovat nad jinými faktory jako např. mezinárodní migrace a související „import“ pracovníků ze zahraničí, který by budoucí složitou situaci v tomto ohledu mohl ulehčit.
Britský zástupce zdůraznil, že současná krize s jejími asymetrickými dopady pro podnikání bývá některými zaměstnavateli zneužívána pro účelovou redukci pracovních míst. V diskusi byla též probírána možnost uvalení daní na některé operace ve finančním sektoru, což ovšem může být dvojsečné, protože uvalení nepřiměřeného břemene na banky by podle diskutujících mohlo mít negativní dopad na jejich schopnost poskytovat půjčky apod. Dalšími diskutujícími byly kritizovány vysoké odměny v bankovním managementu, kdy bylo zmíněno, že paradoxně jedny z nejvyšších odměn byly vypláceny manažerům v sektoru, který k nástupu krize a z ní plynoucí globální recese přispěl.
Z hlediska sociálního představuje jedno z nejvážnějších rizik hrozba dezintegrace společnosti. V Německu např. existuje tzv. „Ausgleich“, ve formě jakéhosi vyrovnání ekonomických rozdílů mezi jednotlivými spolkovými zeměmi a něco podobného by mělo podle diskutujících fungovat i v rámci regionů celé Evropské unie. Pan Herudek v této souvislosti upozornil, že Evropa a další vyspělé země jsou zahleděny samy do sebe a na spoustu latinskoamerických či asijských zemí díky našemu sobectví globální krize dopadla mnohem tíživěji.
Dále v diskuzi p. Schadek vysvětlil co je etické investování, etika má svoji hodnotu (Teixeira), z toho lze pak definovat minimální standardy partnerských vztahů. Je potřeba zavést vzájemné pravdivé informace. Diskuze pokračovala úvahami o novém modelu růstu, co má finanční trh obsluhovat. Poučení z krize ještě není, z toho plyne otázka co regulovat, když trh bez regulace je lepší. Existuje daňová nejednotnost mezi členskými státy EU, ta vede k únikům do daňových rájů. Potřeba větší ochrany spotřebitele, oddělení bank od investičních společností, zavedení daně z probíhajících transakcí, což ovšem může způsobit dominový efekt. Byla rovněž zmíněna nutnost koncentrování se na výrobu s vysokou přidanou hodnotou, která bude vytvářet tlak na množství vysoce kvalifikované pracovní síly a odtud na vzdělání.
Na závěr přikládám komentář k základním bodům již zmiňované nové
strategie Evropské unie. „Strategie Evropa 2020 přináší vizi pro
evropské sociálně-tržní hospodářství na příští desetiletí, jež
bude spočívat ve třech propojených a vzájemně se posilujících
prioritních oblastech. Jsou to inteligentní růst rozvíjející ekonomiku
založenou na znalostech a inovacích, udržitelný růst podporující
nízkouhlíkové, konkurenceschopné a na zdroje méně náročné
hospodářství a inkluzivní růst podporující ekonomiku s vysokou
zaměstnaností a se sociální a územní soudržností. Hodnocení pokroku v těchto oblastech bude vycházet
z pěti hlavních
cílů EU, které by měly členské státy při zohlednění své konkrétní
výchozí situace převést do podoby cílů vnitrostátních:
- 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno,
- 3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
- v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20–20–20“, blíže viz. plný text
-
podíl
dětí, které
nedokončí školní
docházku, by měl být pod hranicí 10 %
a nejméně
40 % mladší
generace by mělo mít
vysokoškolské
vzdělání,
- počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.
Ke splnění těchto cílů navrhuje Komise program Evropa 2020, který obsahuje řadu stěžejních iniciativ, které jsou ve strategii podrobně popsány. Jejich provedení je společnou prioritou a opatření budou muset být přijímána na všech úrovních: na úrovni organizací EU, členských států, místních a regionálních orgánů. Z celé řady iniciativ zmíním pouze jednu, a sice Evropskou platformu pro boj proti chudobě. Ta má usilovat o zajištění hospodářské, sociální a územní soudržnosti, a to poskytováním podpory chudým a sociálně vyloučeným osobám, kterým bude umožněno aktivně se zapojit do společnosti.
Pevnější metody řízení mají zajistit, aby byly závazky převedeny do konkrétních a účinných opatření. Komise bude dosažené pokroky sledovat. V zájmu větší soudržnosti bude podávání zpráv a hodnocení v rámci strategie Evropa 2020 i Paktu o stabilitě a růstu probíhat současně. Obě strategie tak budou moci sledovat podobné reformní cíle a zůstat přitom samostatnými nástroji.“
(Zdrojem informací ohledně Strategie Evropa 2020 jsou oficiální strany Evropské unie: http://ec.europa.eu/)