Promluva napsaná na Velehradě během semináře o nezaměstnanosti /30.9.- 2.10. 2011/
1. Věda o hodnotách /axiologie/ i katolická sociální nauka se shodují v tom, že člověk se má snažit rozvinout, naplnit a rozmnožit hřivny Přírodou či Bohem jemu svěřené. Dnešní příprava na budoucí povolání trvá nejen do 15 či 18 let, ale stále častěji do 25 let, a u doktorandského studia budoucích vědců nezřídka až do „let Kristových“.
2. Ježíš, Syn Boží a Vtělená Moudrost, dával už ve svých 12 letech „doktorům teologie“ své doby otázky, s nimiž si nevěděli rady. Pak se vrátil s rodiči do Nazareta, a živil se jako tesař –osoba samostatně výdělečně činná – prací svých rukou- nějakých 20 let.
3. Apoštol Pavel, Ježíšem tak obdivuhodně poslaný ke hledání radostné zvěsti, již předtím absolvoval jednu z věhlasných rabínských škol, a přesto, že „měl CSc. či PhD“, i v dobách své vypjaté apoštolské činnosti šil stany- aby on sám nebyl překážkou pro přijetí evangelia.
4. V letech komunismu u nás vzali práci myčů oken a výkladních skříní budoucí kardinál i současný pomocný biskup pražský. Jiný kněz jménem Jan, z chudého Valašska, pracoval v době, kdy neměl státní souhlas s výkonem kněžské služby, v továrně na ohýbaný nábytek pod sv.Hostýnem, a to v horkém a zdraví škodlivém provozu. Mohlo by se zdát, že tito tři /a mnozí jiní/ celá léta promarňovali Bohem jim svěřené hřivny.
5. V ekonomii má práce užitnou hodnotu, hodnotu a tržní cenu- mzdu „námezdníka“.
V pohledu víry má však práce i něco navíc- mravní smysl, a „cenu nezištnosti“, jako práce vykonávaná ne pro mzdu, ale pro ni samu, jako plnění úkolu podle Boží vůle.
6. Teprve schopnost- a ochota- přijmout i práci světem neoceňovanou a opovrhovanou, umocňuje a násobí užitek svěřených hřiven, a dává- v Božích očích- užitek 10 a 100 násobný. Když P.Jan Machač zemřel ve svých 93 letech, bylo na jeho kontě farního kněze 72 /+-/ učedníků - jím pokřtěných Matějů u sv.Matěje v Praze-Dejvicích, a 12 apoštolů-novokněží z řad jeho ministrantů. Pohřeb se konal v katedrále, a zádušní mši svatou vedl sám někdejší umývač oken a výloh obchodů.
7. Dnešním světem a trhem neceněnou , ba i opovrhovanou prací je ta práce, jejíž mravní smysl je ten z nejvyšších: práce matky a otce spojená s vychováváním a přípravou na život jejich dětí, ať už bude jejich povoláním život manželský, řeholní či kněžský.
8. Někdejší socialistické Československo se pyšnilo nejvyšší mírou aktivní zaměstnanosti žen na světě, a tomu odpovídající sítí jeslí, mateřských školek a školních družin. Odkládání seniorů do státních domovů důchodců /a LDN/ přinášelo mnoho státem placených pracovních míst. V černém humoru té doby šlo o pomstu dětí za roky strávené ve státních předškolních zařízeních.
9. Dnešní padesátník /50+/, který ztratí práci, může mít ještě jednoho, i oba rodiče, a i když ještě třeba nejsou v domově důchodců, žijí již zpravidla odděleně, a mnohdy zápolí s placením nájmu ze svých penzí. To by mohlo nezaměstnanému 50+ připomenout rodiče, i to, že by je mohl – když už ne vzít k sobě, tak aspoň je častěji navštívit. Jeho „volný čas“, ohrožený ztrátou smyslu života, by tím mohl smysl znovu získat. V tomto „roce dobrovolnictví“ pak je možno tuto myšlenku rozšířit: což kdyby si nezaměstnaní brali „patronát“ nad těmi tisíci osiřelých v domovech důchodců, kteří čekají, až je někdo navštíví, lidsky s nimi promluví, a dá jim najevo, že je potřebuje? „Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme…“, by tak mohlo platit i pro trhem zavržené a vyhozené na dlažbu.
10. Zkušenost minulých desetiletí prokázala jasně, že recept na řešení problému nezaměstnanosti nemají ani fundamentalističtí zastánci trhu, ani ti, kdo spoléhají jen na stát. Klíč k řešení nezaměstnanosti nemá ani ta nejsložitější ekonomická věda. Ten klíč k řešení našich lidských problémů drží jeden tesařský tovaryš, kterého doktoři teologie ukřižovali, protože jeho Moudrosti nedokázali čelit, a který- ještě ke všemu- neměl žádné doklady o nabytém vzdělání.