P R O H L Á Š E N Í (Velehrad 2011
účastníků konference s mezinárodní účastí pořádané ve dnech 30.září až 2.října 2011 na Velehradě k problematice nezaměstnanosti Evropským centrem pro zaměstnanecké otázky v Königswinteru Německo, Hnutím Křesťan a práce v České republice a pod záštitou a s podporou Evropské komise
- Mechanismy fungování současného politicko-ekonomického systému vedou nezvratně k růstu chudoby a k prohlubování propasti mezi bídou a bohatstvím ve světě.
- Představy, že tuto propast odstraní či aspoň podstatně zmírní hospodářský růst, pokud se podaří ho úspěšně nastartovat, se při zachování dosavadních mechanismů potvrzují jako nereálné.
- Paradoxně dokonce zavádění nových vědeckých a technických poznatků do ekonomiky nezajišťuje všeobecně vyvážený růst bohatství společnosti, ale dovoluje naopak další vyřazování lidí z pracovního procesu.
- I tam, kde se nová technika neuplatňuje, nejeví se už nezaměstnanost pro řadu zaměstnavatelů jako problém, protože v dnešním globálním světě se nabízí levná pracovní síla v dosud méně rozvinutých zemích, odkud lze získat levnější zaměstnance nebo kam lze případně výhodně převést celou výrobu.
- Takové možnosti nepodporují reálné řešení nezaměstnanosti, ale naopak dovolují zhoršování pracovních podmínek a tlak na prodlužování pracovní doby s poukazem na možnost získání levné pracovní síly jinak.
- Tak zvaná úsporná opatření, která se v současné době prosazují v řadě zemí, nejsou dostatečně zaměřena na zabránění plýtvání a nezodpovědného hospodaření ve státním sektoru, sledují často spíše bezhlavé škrty a omezení příjmů občanů. Tím snižují spotřebitelskou poptávku a dále negativně omezují možný ekonomický růst. Propast mezi bídou a bohatstvím tak spíše pomáhají zvyšovat, nezaměstnanost tímto postupem neřeší.
- Zkušenosti s řešením minulé globální finanční krize potvrdily, že je možno zabránit hospodářskému propadu a zvýšit zaměstnanost podporou poptávky ze strany státu , byť za cenu určitého nárůstu státního zadlužení. Případné finanční injekce ovšem nesmějí připustit bezhlavé utrácení, měly by podporovat hlavně účelné produktivní financování ekonomiky, tj. podporu investic,jejichž realizace uhradí vynaložené prostředky, a dále je rozmnoží.
- Do budoucna nutno opustit ničím nedoložené představy, že trh sám dokáže regulovat ekonomiku k optimálnímu růstu a že prosazování vlastního prospěchu bez ohledu na jiné je nejlepší cestou blahobytu.
Znamená to uznat, že nejúčinnější metodou k dosažení optimálního růstu je naopak kooperace, tedy dle možností zapojení všech, kteří se na konkrétním ekonomickém procesu podílejí, tzv. stakeholderů,a k tomu hledat vhodné mechanismy.
Znamená to uvědomit si, že volání po spravedlivé mzdě jakkoliv ospravedlnitelné sotva může získat kladnou odezvu v podmínkách globální konkurence, jestliže se jeví zaměstnavatelům jako nežádoucí a zbytečný růst nákladů. Zavedení nových ekonomicky potřebných mechanismů se ukazuje jako nezbytné.
Dosavadní hospodářské mechanismy vyžadují proto naléhavě přehodnocení jak v zájmu dosavadních tzv. vyspělých zemí tak i v zájmu nových rozvíjejících se zemí..
- širší umožnění kapitálové účasti zaměstnanců a vůbec stakeholderů na hospodaření ekonomických subjektů; a celkové posílení odměňování nevázaného tolik na mzdové náklady,ale spíše na hospodářské výsledky;
- podpora lidského kapitálu jako nejdůležitějšího zdroje budoucnosti (vzdělání, výzkum) a podpora opatření, aby duševní vlastnictví sloužilo k vyváženým hospodářským výsledkům pro všechny;
- podpora výdajů na výrobky a služby do ekologie;
- žádoucí vyváženost zdanění mezd a zdanění jiného majetku;
- posílení vhodné participace zaměstnanců v pracovních vztazích k využití jejich schopností a zkušeností;
- nové formy zapojení v ekonomické procesu odpovídající novým podmínkám práce (družstva,komanditní společnosti apod.)
- zlepšování podmínek osob samostatně výdělečně činných a podpora jejich kooperace s cílem dosažení vyšší produktivity a lepších hospodářských výsledků;
- s ohledem na pokles podílu průmyslové výroby v moderní společnosti a tím i pokles podílu a síly odborů vytvoření nových mechanismů vedle existujících odborů zajišťujících potřebnou rovnováhu mezi světem kapitálu a světem práce (zaměstnanecká sdružení, profesní hospodářské komory apod.)
- Do budoucna třeba připomenout, že globální systémy už dosáhly svého optima a že jejich vzájemné propojení je činí nesmírně zranitelnými. Jestliže lze např. celý automobilový průmysl Japonska vyřadit ztrátou výrobce jedné součástky v důsledku přírodní katastrofy, potom se nabízí transformace globálních procesů do lokálních podmínek jako výzva, kterou nelze přehlédnout;.
- Do budoucna je vhodné věnovat pozornost sílícím snahám o zavedení tzv. základního důchodu (basic income, Grundeinkommen), který by nahradil všechny sociální podpory a dávky,zjednodušil administrativu a zajistil potřebnou jistotu pro život v globální společnosti .
Rozhodně odmítáme názory, že nezaměstnanost je nevyhnutelná a že se s ní musí počítat. Vyspělá společnost je schopná zajistit dostatek prostředků pro život všech jejích členů.Bez účelného přehodnocení stávajících mechanismů fungování ekonomiky se však neobejde.
Účastníci semináře