XX. Zemřel velký papež
V úctě a hluboké vážnosti se v minulých dnech skláněly milióny lidí prakticky na celém světě před památkou Jana Pavla II. Nebyli to jen věřící. Byli to i lidé, kteří o náboženství mnoho nevědí nebo je neuznávají. Prostě hodnoty, které tento papež prosazoval a neochvějně zastával v celém svém životě, dokázaly působit i na ty, kteří je považují za přežitek minulosti. A to je první pozitivní poznatek.
Lidská společnost zjevně není tak úplně zkažená, jak se nám to mediálně předvádí. I když nenávistné útoky také nechyběly, byly relativně menší, než příležitost nabízela.
Druhý poznatek je ještě působivější: Kdo viděl na televizních obrazovkách zármutek a slzy v očích zástupů na náměstí sv. Petra v Římě a v dalších částech světa, kdo viděl záběry vroucích modliteb, které byly zcela spontánní a nebyly vůbec nařízené či organizované, nutně se musí zeptat: „To je ta církev, která vymírá? To je to náboženství, které prý nemá co nabídnout modernímu světu?“
Z Papežské ročenky pro rok 2005 vyplynulo, že počet pokřtěných katolíků v roce 2003 proti roku 2002 mírně ve světě stoupl. V roce 2003 jich bylo 1,086 miliardy. A dokonce mírně stoupl i počet kněží ve světě. Slzy, úzkost a modlitby, které jsme všichni viděli na obrazovkách a které nebyly vůbec připravené, ukazují, že mezi věřícími je nemalé množství těch, kteří svou vírou žijí a chtějí žít. A to může být povzbudivé i pro nás, byť zrovna v naší zemi je počet věřících nízký a zřejmě hledáme spíše jiné hodnoty. Zda se nám hledání jiných hodnot daří, je ovšem další otázka.
A další poznatek k zamyšlení právě pro nás: Ve známém rozhovoru se spisovatelem André Frossardem papež kdysi připomněl, že člověk není jen produkt přírody, ale že je něco víc. Svědomí, pravda, svoboda, prostě všechno to, co tvoří obraz lidského nitra a co objektivně existuje, nepřipomíná žádnou ze struktur ve světě přírody, připomíná člověku, že je něco víc.
Právu bez svobody, připomínal papež, by byl člověk uzavřen do světa přírody, vydán nutnosti smrti bez naděje. Svoboda je ona štěrbina bytí, která otevírá člověka směrem k nekonečnu.
Karol Wojtyla touto štěrbinou prošel. Nezasypávejme si ji svými sobeckými zájmy. Jeho cesta může být i pro nás výzvou k pravé svobodě, po které všichni tolik toužíme, i když ji často hledáme jinde, než ukazuje ta „štěrbina k nekonečnu“.
JUDr. Bedřich Vymětalík