Proč je dnes boj o člověka tak naléhavý?
V červnu 2002 proběhlo v Kolíně nad Rýnem mezinárodní setkání odborníků k diskusi o biotechnice a genových technologiích. Zúčastnili se ho i někteří církevní představitelé. Kolínský arcibiskup kardinál Meisner na něm přednesl zajímavý referát, z něhož uvádíme některé hlavní myšlenky.
Skončila éra světonázorových diskusí, začíná éra diskusí o člověku. V nich dnes krystalizují dva základní přístupy. První volá po respektování důstojnosti člověka od jeho vzniku až do smrti. Druhý je ochoten připisovat člověku hodnotu jen pokud člověk má určité více či méně užitečné vlastnosti.
První přístup je křesťanský, vychází z toho, že člověk byl stvořen Bohem. Druhý spatřuje v člověku možný objekt vytvoření a manipulace prostřednictvím lidské techniky. Zákony o eutanasii, široce propagovaná potratová mentalita, představy o možnosti zhotovení „plně kvalitního“ člověka jsou výsledkem tohoto druhého přístupu.
Církev se, jak známo, proti druhému přístupu staví. Neodmítá tím technický pokrok, naopak hájí jej a podporuje, zdůrazňuje však, že jeho hranicí musí vždy být důstojnost člověka. Jinak takový „pokrok“ člověka ohrožuje a ničí.
Druhý přístup otevírá cestu k tomu, aby „produkt“ člověk byl biotechnicky vylepšován a manipulován bez ohledu na svou důstojnost. Preimplantační diagnostika umožňuje člověku usmrtit embryo, ukáže-li se nebezpečí genetických vad.
Je třeba říci jasně: Sperma a vajíčka ještě nejsou lidé. Jejich spojením však dochází k neodvolatelnému kvalitativnímu kroku z Něčeho k Někomu. Od toho okamžiku se už ten Někdo vyvíjí v souvislém procesu k dospělému člověku. Embryo se už vyvíjí jako člověk, ne k člověku. Moderní věda dnes potvrzuje, že embryo je už od počátku člověkem. Pro svoji bezmocnost potřebuje spíše naši zvýšenou ochranu. Usmrcovat embrya v zájmu vědy je nemravné a zbytečné. Pokud se dovolává vědy, je falešné. Bádání založené na tzv. dospělých kmenových buňkách přináší dle řady vědců srovnatelné výsledky jako využívání lidských embryí, ale bez nutnosti embrya usmrcovat.
Takové bádání je naopak potřebné a užitečné. Je třeba je proto podporovat.
Musí přitom být dodržena základní zásada: Nesmím usmrtit člověka, abych druhého uzdravil. A nemohu ani chtít zisk z takového nemorálního jednání. Účel zde nesmí světit prostředky.
To není nějaká speciální katolická etika, to je obhajoba člověka v jeho prapůvodní podstatě. Člověk je ten, kdo pochází z člověka. K tomuto pochopení nepotřebujeme Písmo Svaté. Křesťanské pojetí člověka jako obrazu Božího ovšem posiluje naše postoje v této otázce.
Má své hluboce praktické důsledky. Protože nahradíme-li důstojnost člověka jeho vlastnostmi a stanovíme-li jako hlavní společenský cíl „vytvoření plně kvalitního člověka“, pak se dostává na pořad úsilí o odstranění kvalit člověka postiženého, nemocného, starého. Volání po „dobré smrti“ nachází zde potom své odůvodnění.
Stojíme tedy dnes na hranici, kdy i řada lidí mimo církev vidí, že biotechnický vývoj přináší přes řadu pozitivních výsledků nebezpečí ohrožení společenského pořádku založeného na důstojnosti člověka a lidských právech.
Hrozí nebezpečí, že západní civilizace opět ztratí humanitní úroveň, kterou kdysi získala.
Dnes je trend takový, že právě těm nejslabším se lidství upírá. Proti tomuto trendu Církev neochvějně hlásá, že Pán zemřel za všechny lidi, tedy i za ty nejslabší, nenarozené, staré, nemocné, postižené. Konkrétní a kompetentní ochrana lidské důstojnosti je proto centrálním posláním nejen církve, ale všech lidí dobré vůle.
Vysvětlivka: Dospělé kmenové buňky zajišťují obnovu zničených nebo opotřebovaných tkání. Má je ve svém těle každý. Z mozku, z kůže nebo kostní dřeně putují po organismu, vyhledávají poškozené orgány a nahrazují v nich mrtvé nebo nefunkční buňky. Lze je použít pro vědecké účely, aniž by bylo třeba usmrcovat lidská embrya. „Bojovníci za svobodu vědeckého bádání“ většinou nechávají tyto možnosti bez povšimnutí.
(Zpracováno dle Tagespost)
20.10.2002