Podnikatelská etika a spiritualita
Další příspěvek ze semináře k etice v podnikání, pořádaném 22.-24.9.2006 na Velehradě. Příspěvek přednesl Ing. Luděk Rychetník. Postupně budeme zveřejňovat i další příspěvky ze semináře.
V roce 1996 jsem zde na Velehradě mluvil o „spirituální globalizaci“, o střetu křesťanské a východní spirituality v důsledku šíření zejména východních duchovních směrů v naší civilizaci a zmínil jsem se i o spiritualitě jako cestě osobnostního růstu, užívané v managementu.
Tentokrát se soustředím na tento poslední bod: na spiritualitu v souvislostech s řízením a etikou v podnikání. Etika podnikání je totiž problematika, která se stává stále důležitější. Nebudu mluvit dlouho, spíše odkáži na zkušenější zdroje a ponechám prostor pro diskusi a vaše zkušenosti. V našich seminářích slyšíme o zkušenostech řady zemí, především našich středoevropských sousedů. V tomto příspěvku se zmíním o anglosaském liberálním přístupu.
Klasický liberální přístup (na rozdíl od „neoliberálního“ – v našem domácím pojetí) chápe vládu práva jako základní podmínku existence civilizované společnosti a fungování státu;
k tomuto pojetí se v posledním desetiletí vrátily i mezinárodní finanční instituce, zejména Světová banka. V anglosaském právním systému soudce hledá spravedlnost a bere odpovědnost za rozhodnutí v daném případě. Poučení hledá v precedentech, předchozích soudních rozhodnutích v podobných případech a opírá se o společenský konsensus co do pojetí spravedlnosti. V tom se liší od přístupu soudců u nás, kteří někdy lpí na doslovném znění zákona a nejhorších případech je využívají k tomu, aby se vyhnuli rozhodnutí a odpovědnosti.
1. Proč je etika v podnikání stále důležitější?
Měnící se význam a pojetí obchodní společnosti1 (korporace).
(Lynn Sharp Paine 2003a,b)
Rostoucí význam korporací v hospodářství i ve společenském a politickém životě („v posledním století“) vedl k tomu, že se mění „charakter“ korporace – očekávání společnosti ohledně smyslu korporace, ohledně vzájemného vztahu korporace a jejích funkcionářů a ohledně jejího chování. Na rozdíl od původního pojetí korporace jako mravně neutrálního, neživého podnikatelského nástroje, společnost dnes chápe korporaci jako osobu a klade na ni etické nároky („struktura dobra/zla“): pokud je zklame, korporace může i zaniknout (např. New Yorkská kapitálová a investiční firma Solomon Brothers (1991–1997), nebo auditorská firma Andersen (2001-Aug 2002)). Všimněme si, že společenský tlak se v americkém byznysu ukázal jako rozhodující.
Proč by mělo být podnikání etické? Proč by se měl podnikatel chovat eticky?
Manažerská teorie argumentuje racionálně („jedině etické podnikání je dlouhodobě udržitelné, dlouhodobě se vyplatí“) ba částečně fatalisticky („stává se/bude společenskou normou“) a misionářsky (etické jednání dává smysl životu podnikatele, manažera):
Paine uvádí dva různé názory na vztah etického jednání a ekonomicky výhodného jednání (Paine 2003a: Figures p.61):
(1) Protiklad: etické chování je drahé – Ethics costs
(2) Soulad: etické chování se vyplatí – Ethics pays
Paine zastává „realističtější“ představu (3): „Pokud se snažíme, je možné nalézt etické a zároveň komerčně výhodné řešení“ – Partial overlap, průnik. Možnost nalézt tento průnik naznačuje cestu k etickému podnikání. Smysl spirituality v podnikání (jak uvidíme) je, že ukazuje cestu k Boží inspiraci, tvořivé Boží pomoci při hledání řešení.
(Cf. spor o heslo „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí“ v naší politice. Vyjadřuje historickou zkušenost (faktické tvrzení) nebo etický závazek? Realista Jan Masaryk: „Pravda vítězí, ale dá to fušku“)
Výhrady:
Post-demokracie: (1) korporace nabývají moc na úkor vlády ustavené demokratickým procesem, (2) poslanci a vlády opomíjejí svou odpovědnost vůči občanům a přizpůsobují svou politiku zájmům korporací (Colin Crouch 2000).
Machiavelismus: pro korporaci je výhodné jevit se jako etická, sociálně a ekologicky odpovědná. Zároveň pro akcionáře je „výhodnější“ zůstat jen u zdání. Úkolem policie a dalších státních orgánů, nevládních organizací a celé občanské společnosti je „hlídat“ (whistleblowing). Demokracie a občanské svobody toto umožňují a je nutno bránit jakékoliv jejich omezování.
Je možná silnější motivace pro etické jednání v hospodářském životě (než racionální interpretace vlastních dlouhodobých zájmů)?Křesťanský životní styl?
2. Křesťanská spiritualita jako zdroj orientace a motivace k etickému jednání v podnikání?
Spiritualitu v těchto souvislostech chápu jako vědomí bezprostřední, naléhavé přítomnosti Boha. Jak v mém „srdci“, jako „nejhlubší základ mé existence“, tak i ve světě, prostřednictvím nás lidí. To zahrnuje vědomí Božího fyzického a morálního řádu – živé vědomí řádu ve světě, který mne obklopuje, ve společnosti, ve svém vlastním každodenním životě.
Na rozdíl od starozákonní doby se dnes nesmím spoléhat na zázrak – na přímý Boží zásah, ale mohu se poléhat na pomoc při orientaci ve světě, na inspiraci co dál a na duchovní sílu, kterou mi dává vědomí Boží přítomnosti a pomoci.
V souvislosti se spiritualitou v podnikání, rád bych vás upozornil na novou knihu Anselma Grüna (2006), Pracovat i žít. (Podtitulek německého originálu zní: Eine spirituelle Herausforderung, duchovní výzva.) Anselm Grün, kněz, teolog a ekonom, pracuje jako správce opatství a vede duchovní cvičení pro vrcholné manažery. V knize vypráví o svých zkušenostech křesťanského podnikatele a čerpá i ze zkušeností manažerů s nimiž se setkává. Nabízí rady a návody pro životní situace a problémy. Vede ke spiritualitě. Spiritualitu uvádí jako
„.. vhodnou cestu, jak zacházet s každodenními problémy .. zdroj energie pro mé každodenní úsilí ..
.. duchovní cesta mi pomáhá se dostat k občerstvujícímu pramení božského ducha, který tryská v mém nitru, abych načerpal posilu, občerstvení a jasný pohled.“ (Úvod).
Grün se odvolává na staré křesťanské Otce – mystiky, kteří se k Bohu přibližovali přes „Boží místo v naší duši, posvátný prostor mlčení, kde v nás přebývá Pán“ (kap. o každodenní práci a obavách). Jeho spiritualita však není spiritualitou pouštních otců, ale spiritualitou denního praktického života v dnešní společnosti a dnešním podnikání. Podle zkušeností Anselma Grüna je křesťanský životní styl, zakotvený ve spiritualitě, cestou jak se vyrovnávat s otřesy a problémy podnikání a řízení i s vyčerpáním a duchovní prázdnotou lidí naší doby.
Tento křesťanský, spiritualitou prodchnutý křesťanský životní styl je vnitřně etický, nikoliv pouze jako výraz rozumového přesvědčení, ale jako součást žité spirituality. Zároveň se musíme učit svobodě, kultuře svobodného života; pochopit, že svoboda a řád, volnost a odpovědnost se vzájemně doplňují, učit se jejich konkrétnímu smyslu ve společenském a hospodářském životě (Hejdánek 2006).
(Cf. Vrcholný manažer českého království, Karel IV, ve svém životopise, psaném jako příklad a učebnice vládnutí, nabádá své nástupce „ke svatým sestoupit proudům“, „Vlastní životopis“ v Literárním díle, Vyšehrad 2000)
3. Jak zakotvit svůj život v Bohu
Církev nabízí řadu cest (eucharistie, exercicie, rekolekce). Jako knižní inspiraci mohu doporučit text rekolekce, šestnáctidenního semináře o vnitřním uzdravení (Zakotvit svůj život v Bohu), který zde mj. i zde na Velehradě vedl maltský františkán, Elias Vella. Je skutečně zaměřena na celistvé, duchovní, duševní (emocionální) i tělesné uzdravení člověka. Uvádí do kontemplativního přístupu k modlitbě, do křesťanské mystické cesty v každodenním praktickém životě, do určitého křesťanského životního stylu. Jeho součástí je přímá zkušenost, zážitek Boží přítomnosti, Boží pomoci, konkrétní osobní prosbě k Bohu a Boží odpověď.
Domnívám se, že tento životní styl odpovídá na požadavek naší doby (znamení doby?): lidem nestačí názor autority, že chtějí vlastní zkušenost, chtějí se osobně přesvědčit. Úspěch hnutí Nového věku je mj. založen na tom, že nabízí zkušenost, nabízí osobní rozvoj. Křesťanská mystika by mohla být naší odpovědí na tyto potřeby.
Domnívám se, že společenský vliv křesťanů (a KAP) závisí na tom, do jaké míry se dokážeme osvobodit od duševních šrámů z minulých i současných, skutečných i domnělých křivd. Zda se dokážeme osvobodit od strachu, zahořklosti, zloby a nenávisti (Grün i Vella ukazují jak). Na tom, jak pravdivou, láskyplnou a realistickou vizi a naději dokážeme představit.
Colin Crouch 2000 (European University Institut, Florence) „Coping with Post-democracy“, Londýn: Fabian Society
Anselm Grün 2006 Pracovat i žít. Napětí mezi profesním a osobním životem. Karmelitánské nakladatelství (originál 2005)
Ladislav Hejdánek 2006 „Lidská svoboda a svoboda slova“, Literární noviny, 18. září
Lynn Sharp Paine 2003a Value shift. McGraw Hill
Lynn Sharp Paine 2003b „Leader’s edge“, rozhovor v Ivey Business Journal, March/April: <www.iveybusinessjournal.com>
Elias Vella 1999 Zakotvit svůj život v Bohu. Matice cyrilometodějská, Olomouc.
Poznámka
1. Obchodní společnost (korporace v anglosaské obchodní terminologii) je legálně uznané, registrované (incorporated) sdružení osob, které má vymezené cíle a činnost (stanovy – charter), vlastní právnickou osobnost, práva, povinnosti, majetek, dluhy. Obchodní společnost je založena sepsáním a podepsáním „společenské smlouvy“ členů sdružení. (Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb.)
Paine píše o velkých obchodních, průmyslových korporacích, jejíchž hodnota je rozdělena do akcií (akciová společnost), které pak vlastní akcionáři. Důležité je, že korporace se nesmí zadlužit více než je její hodnota, aby její věřitelé dostali své půjčky zpět v případě úpadku korporace. Vlastníci akciové společnosti, tj. majitelé akcií neručí za dluhy korporace více než hodnotou svých akcií. Neriskují tedy při podnikání ztrátu veškerého jmění a proto je forma korporace podnikateli tak oblíbená (společnost s ručením omezeným, limited liability company).