Nad příčinami růstu nezaměstnanosti a zhoršování pracovních podmínek v globálním světě
V důsledku toho růst bohatství ve světě už není ovlivněn v rozhodující míře produktivitou fyzické práce, už nehraje takovou úlohu pásová výroba ani sebelépe organizovaná obsluha strojů, ale rozhodující se stávají lidské znalosti, tedy to, co má člověk v hlavě a jak to dovede využít.
Hovoří se o nástupu společnosti vzdělání a znalostí jako o nové civilizační vlně, která má získávat dominanci v XXI. století.
Moderní technologie, zejména v oblasti informační, dopravní a telekomunikační, otevřely současně široký prostor pro globalizaci, která propojuje stále více celý svět, zkracuje vzdálenosti, odstraňuje bariéry mezi státy a zeměmi, zvýrazňuje a zrychluje probíhající procesy a vytváří podmínky pro nevídanou a z pohledu mnohých nebezpečnou akumulaci moci a bohatství ve světě.
Je oslavována svými stoupenci jako cesta div ne k novému ráji na zemi, ale také odmítána četnými odpůrci, kteří v ní spatřují ohrožení celé naší civilizace.
Všimněme si zatím některých důsledků, které přináší pro svět práce.
- Až do nedávné doby vytvářel ekonomický růst nová pracovní místa, byl hlavním nástrojem ke snižování nezaměstnanosti. Moderní technologie umožňují, aby rostoucí objem zboží a statků mohl být naopak zajišťován se stále menším počtem pracovníků. Hospodářský růst proto dnes paradoxně nevytváří nové pracovní příležitosti, ale vyřazuje lidi z práce a vede k nárůstu nezaměstnanosti.
Německý sociolog Ulrich Beck dokonce formuluje nový zákon produktivity: „Stále méně kvalifikovaných, globálně zaměnitelných lidí dokáže poskytnout stále více výkonů a služeb“.(Ulrich Beck: Zničí trh demokracii? Lidové noviny z 20.12.1997).
Tento proces se považuje za nezvratný a hovoří se o tzv. konci práce a o pětinové společnosti, v níž pětina práceschopného obyvatelstva má dokonce vyrobit dostatek zboží a statků pro všechny.
Pracovní síla se z tohoto pohledu stává zbytečnou nebo jen dočasně potřebnou a starat se o její dobré pracovní podmínky znamená z pohledu kapitálu zbytečné náklady. Stejně ji dříve či později má nahradit technika. Jak konstatuje týž Ulrich Beck, zprávy o připravovaném propouštění zaměstnanců jsou pro Wall Street vítané a dokonce podněcují růst ceny akcií příslušného podniku (Ulrich Beck: Schöne neue Arbeitswelt Vision: Weltbürgergesellschaft, použito italského překladu: Il lavoro nell`epoca della fine del lavoro str. 8).
- Je-li dnes stále zřejmější, že pro využívání moderních technologií i pro hledání dalších technologických možností je nezbytná široká potřeba vzdělání a znalostí, potom se lidé bez dostatečného vzdělání stále více stávají pro kapitál nadbytečnými. Argumenty pro jejich propouštění získávají nové opodstatnění.
- Vědecko-technická revoluce probíhající ve světě dává tak šanci vzdělaným lidem schopným produktivně uplatnit své znalosti, zatímco o ostatní není zájem. Není zájem proto, že z hlediska kapitálu tvoří zbytečnou nákladovou položku, kterou lze v éře globalizace snadno snížit přesunem výrob nevyžadujících větší odbornost a kvalifikovanost do méně rozvinutých zemí, kde lidé rádi a ochotně vykonávají tutéž práci za podstatně menší mzdu. Tato hrozba současně vytváří tlak na zhoršování pracovních podmínek i ve vyspělých zemích a zvyšuje v nich nezaměstnanost.
Námitky „antiglobalizátorů“ mají tedy své reálné jádro. Pouhé odmítání globalizace není ovšem řešením. Pokroku vědy a techniky stejně jako globalizaci nelze zabránit. Bylo by to stejně nesmyslné jako rozbíjení strojů dělníky v 19. století z důvodů, že jim stroje berou práci.
Je třeba hledat a odstranit příčiny, které současný – pro současný svět práce zjevně neuspokojivý, až hrozivý stav umožňují.
1. Základní příčinou je setrvávání na ideologiích prohlašujících trh založený na bezohledném vlastním prospěchu za hnací sílu ekonomiky a odmítajících uznávat nějaké společné zájmy s ostatními.
Tyto názory se začaly intenzívně šířit v době, kdy kapitalismus průmyslové společnosti se cítil vítězem v soutěži se socialismem a věřil, že může odhodit všechny ohledy.
Pomohly „oficiálně“ zdůvodnit růst bohatství pro menšinu jako přínos ekonomické prosperitě celku.
Nebyly plodem globalizace ani důsledkem nástupu společnosti znalostí. Vznikly v podmínkách vítězícího kapitalismu přesvědčeného o příležitosti zbavit se všech zábran.
Dnes naopak začínají být brzdou optimální ekonomické prosperity.
Trh uznávající za svou jedinou normu zákon maximálního zisku bez morálních ohledů dnes nejen vede k rozšíření oblasti chudoby a rostoucí nerovnosti, ale v podmínkách moderní ekonomiky neumožňuje ani optimální využití všech možností k růstu bohatství pro bohaté, jak bude dále uvedeno.
Přehodnocení dosavadních přístupů začne být stále naléhavější i v zájmu optimálního zisku bohatých a v zájmu jejich udržení v globální konkurenci.
2. Další podstatnou příčinou neschopnosti vypořádat se s rostoucí nezaměstnaností a se zhoršováním pracovních podmínek je lpění na navyklých přístupech a vzorcích jednání. Jinými slovy, uznáváme, že se svět změnil, že v radikálně měnícím se světě nelze řešit problémy starými navyklými postupy, ale nevíme, jak je řešit jinak než jsme zvyklí.
Finanční a ekonomické krize, rostoucí nezaměstnanost, sílící moc nadnárodních korporací vyřazující stát z jeho tradičních rolí, zhoršující se životní podmínky, celospolečenské napětí a nejistota – to vše vyvolává nepříjemný dojem, že se nám věci vymykají z rukou.
Jedeme s novou lokomotivou globalizace ve starých kolejích, ale bez strojvedoucího a s polozataženými brzdami. I když jedeme rychleji než by dokázala stará lokomotiva, nutně ztrácíme optimální rychlost a správný směr. Dříve či později hrozí, že se kola zadřou nebo náš vlak vykolejí.
Potřebujeme jasnou perspektivu a vůli ji uskutečnit. Zatím převládá přesvědčení, že není už co vymýšlet. Upozornění, že křesťanské sociální učení nabízí východiska odpovídající právě potřebám a požadavkům dnešní společnosti, se setká minimálně s nedůvěrou, převážně však s odmítnutím a vůbec neochotou se s myšlenkami tohoto učení aspoň seznámit.
Obhájci starých pořádků budou tvrdit, že jiná cesta než ve starých vyježděných kolejích vede do pekel, aniž by byli ochotni připustit, že právě ty jejich vyježděné koleje je dnes mohou „do pekel“ zavést.
Poněvadž myšlenky křesťanského sociálního učení jsou u nás prakticky neznámé, pokusíme se dále ukázat na možnosti řešení současných problémů právě ve světle těchto myšlenek.
15.9.2003 Bedřich Vymětalík