Křesťanská vize pro dnešní svět v Kompendiu sociální nauky církve
Na podzim 2005 vydala Papežská rada pro spravedlnost a mír pozoruhodnou publikaci – Kompendium sociální nauky církve. Je to velmi obsáhlý a důkladný dokument, který chce poskytnout nejen úplný pohled na naukovou stavbu katolického sociálního učení, ale který nabízí i vhodnou inspiraci, aby člověk mohl „hledět do budoucnosti s větší důvěrou a nadějí“ (Kompendium čl. 10). Především však má motivovat věřící, aby využili svých schopností pro evangelizaci společnosti uskutečněním vize, kterou církev nabízí.
O jakou vizi jde? Kompendium ji formuluje hned v úvodu jako integrální a solidární humanismus. Jak tomuto pojmu rozumět? Co je vlastně humanismus? A proč má být ještě integrální a solidární? Existuje i jiný humanismus a jaký?
Odpověď na tyto otázky Kompendium přímo neuvádí, proto je nutno ji hledat jinde. Pojem „integrální humanismus“ formuloval jeden z nejvýznamnějších katolických filosofů minulého století, Jacques Maritain, jehož kniha „Křesťanský humanismus“ vyšla v roce 1947 v nakladatelství Universum v českém překladu.
Dle Maritaina chce humanismus učinit člověka pravdivěji lidským a poskytnout mu svou účast na všem, co ho může obohatit v přírodě i v dějinách. Žádá zároveň, aby člověk rozvíjel své možnosti a tvůrčí síly.
Dle toho, jak se chápe člověk a jeho potřeby, může být více humanismů. Maritain především rozlišuje humanismus bohostředný a člověkostředný. Bohostředný humanismus vyšel ze středověkého chápání. Uznává, že středem člověka je Bůh, obsahuje křesťanské pojetí člověka hříšného a vykoupeného. Člověkostředný humanismus věří, že středem člověka a tedy všech věcí je člověk sám.
Maritain k tomu připomíná, že ukládat člověku jen lidské znamená už dle pohanského starověkého filosofa Aristotela zrazovat člověka a chtít jeho neštěstí, neboť svou hlavní částí – duchem – je člověk povolán k čemusi většímu než k životu pouze lidskému. Maritain proto považuje humanismus člověkostředný za tragédii humanismu a člověka. Připomíná současně, že ideou dnešního světa nemůže dost dobře být ani humanismus bohostředný vzhledem k pluralitě tzv. moderní společnosti, v níž věřící tvoří jen část společenských struktur.
Maritainovou vizí je proto integrální humanismus, který účinně respektuje lidskou důstojnost a je zaměřen k sociálně-časnému uskutečnění onoho evangelického očekávání lidskosti, která nemá existovat jen v řádu duchovním, ale má se zaměřit současně k ideálu bratrského společenství.
Jinými slovy, společné dílo, společné struktury by mohly být ne posvátně křesťanské, ale světsky křesťanské – a tedy umožnit „soužití křesťanů i nekřesťanů v časné obci“ (Jacques Maritain, Křesťanský humanismus, Universum 1947, str. 214).
Pro integrální humanismus je tak charakteristická nejen myšlenka důstojnosti lidské osoby, ale i jejího duchovního určení a myšlenka bratrské lásky, kterou nutno k lidské osobě mít. Právě na tuto myšlenku bratrské lásky dává klíčový důraz Kompendium sociální nauky církve svou vizí humanismu solidárního a integrálního.
Má to být humanismus schopný formulovat nový sociální, hospodářský a politický řád založený na důstojnosti a svobodě každé lidské osoby a přinášející mír, spravedlnost a solidaritu (Kompendium čl. 19).
Potřebnou orientaci pro formování takového humanismu nabízí církev právě v principech, kritériích a námětech obsažených v sociální nauce církve. Proto Kompendium považuje seznámení se s touto naukou za nezbytnou pastorační prioritu.
Proto samotný papež Jan Pavel II. opakovaně a naléhavě vyzývá věřící, aby poznali sociální učení církve a ve světle tohoto učení hledali vhodné cesty k jeho aplikaci ve společnosti. Považuje to za nedílnou a nezbytnou součást evangelizačního poslání církve vůbec. A tak zbývá se jen zamyslet, zda dokážeme u nás vůbec slyšet na toto volání?
(Kompendium sociální nauky církve zatím vyšlo v angličtině, připravují se jeho překlady do dalších jazyků, na podzim 2005 by mělo vyjít zkrácené vydání).
Bedřich Vymětalík