Je církev pro kapitalismus nebo je proti němu?
Otázka, jaký má církev názor na kapitalismus, je občas předmětem zájmu věřících, ale i těch, kteří jsou církvi vzdálení. Jan Pavel II. odpověděl v encyklice „Centesimus annus“. Na otázku, zda by kapitalismus měl být cílovým modelem pro svět, odpovídá:
„Označuje-li se za kapitalismus hospodářský systém, který uznává základní kladnou úlohu podniku, trhu, soukromého vlastnictví a z něho plynoucí odpovědnosti za výrobní prostředky a úlohu svobodných tvůrčích sil člověka v oblasti hospodářství, bude odpověď jistě kladná…
Chápeme-li však pod pojmem kapitalismus systém, v němž není hospodářská svoboda vázána pevným právním řádem, která ji dává do služeb plné lidské svobody a který ji považuje za zvláštní dimenzi této svobody s jejím etickým a náboženským těžištěm, pak je odpověď rozhodně záporná.
Byl by snad potom alternativou opět socialismus? Samozřejmě nikoliv. Jan Pavel II. to říká jednoznačně: Socialistický systém není alternativním modelem ke kapitalismu, protože není ničím jiným než státním kapitalismem.“
Americký ekonom Jaroslav Vanek to vysvětluje tak, že oba systémy – kapitalistický i socialistický – slouží zájmu kapitálu, ten první zájmům kapitálu soukromých vlastníků, ten druhý zájmům státu. V obou jsou lidé zdrojem, který kapitálu slouží. V obou je vlastník věcí vlastníkem moci v podniku.
Existuje vůbec jiná alternativa? Dle Jana Pavla II. „alternativou by mohlo být společenské zřízení svobodné práce, podnikání a účasti, které se naprosto nestaví proti trhu, nýbrž požaduje, aby byl přiměřeně usměrňován státem tak, aby bylo zaručeno uspokojování základních potřeb celé společnosti“.
Je takové řešení vůbec možné? Existují příklady takového řešení?
Existují. Označují se někdy jako příklady ekonomické demokracie a jejich společným jmenovatelem je spojení práce a vlastnictví.
Snad k nejznámější formě patří podniky ve španělském městě Mondragonu, které jsou přímo ve vlastnictví svých pracovníků, v němž kapitál slouží práci, a ne naopak. Jsou velmi úspěšné.
Mondragonský systém byl vytvořen výslovně s cílem uplatnit myšlenky sociální nauky církve. Jeho výsledky jsou dokladem, že uplatnění těchto myšlenek může být prospěšné, že je reálná i nadřazenost práce nad kapitálem a že je možné, aby věci nebyly zdrojem moci nad lidmi.
Změna globálního světového systému tímto směrem je však v současné době těžko myslitelná. Lze stěží očekávat, že by se jaksi sám od sebe přetransformoval. Ani pro to nemá důvod. V éře globalizace má dokonce větší volnost a možnosti než dříve. Široce přijímaný životní styl založený na sobectví a povrchním uspokojení konec konců ospravedlňuje jeho přístupy. Změnu by mohla přinést jen nějaká velká světová krize či pohroma, a to si jistě nikdo z nás nepřeje.
Řešení je však možné i v rámci kapitalismu. Dle francouzského profesora Calveze je možné dvojí cestou.
Ta první může být založena na naději, že mocní tohoto světa se dohodnou na respektování etiky a na větší starosti o společné dobro. Tato cesta byla nastoupena po druhé světové válce po trpkých zkušenostech s nacismem a ze strachu před komunismem. Přinesla éru označovanou jako „třicet šťastných let“ západního kapitalismu. Dnes se jeví jako nereálná.
Druhá cesta navrhovaná Calvezem, které bychom měli věnovat i my pozornost, je založena na podpoře občanské společnosti s širokým rozšířením kapitálového vlastnictví, s prosazováním nových účinných způsobů jeho kontroly a s rehabilitací základních lidských hodnost s ohledem na společné dobro.
Na možnosti uplatnění těchto myšlenek upozorňuje článek v kapitole XXIV. pod názvem „Změny ve světě vyžadují změnit navyklé přístupy a hledat nová účinná řešení. V čem by měla spočívat“.
-BV-