Falešný obraz člověka
Přísliby se zdají lákavé. Prý se před námi otevírají nové fascinující možnosti. Biomedicínský pokrok má od základů změnit náš život a dokonce snad i podobu lidstva. Umožní léčit dosud nevyléčitelné nemoci, včas zabránit narození postiženého dítěte. Prý bude možno vytvořit nové odrůdy živých organismů. Máme být svědky rození lidí, jejichž biologie bude od základu usměrněna pro odolnost vůči nemocem a stárnutí. Děti se budou rodit přesně podle představ rodičů.
Blíží se prostě den, kdy člověk bude moci sám stanovit člověka dle svého přání. Publikace informující o počátcích molekulární biologie vyšla před časem pod příznačným názvem: „Osmý den stvoření“
Námitky, že úspěšné výsledky jsou zatím nejisté a že tyto pokusy mají být spojeny se zabíjením tisíce živých lidských embryí, se odmítají s tím, že je to v zájmu lidstva; ostatně embryum prý ani není člověk. Pochybnosti, zda odpovídá poslání ženy, aby v sobě vědomě nosila krátkou dobu nový život jen proto, aby byl potom usmrcen, vyvracejí samy ženy, které jsou ochotny za patřičný obnos se na experimentování podílet.
Pod vidinou ohromných zisků, které experimentování – ať úspěšné či neúspěšné – přinese, prosazuje se tak nové pojetí člověka jako mechanického souhrnu vyměnitelných genů, jehož hodnota se určuje podle toho, zda má či nemá požadované vlastnosti. O jaké vlastnosti jde a kdo jejich potřebu určí, se zatím mnoho nemluví.
1.Tento nový obraz člověka, byť spojený s přísliby ohromných možností, jež se před lidstvem otevírají,je falešný. Degradace člověka na jakýsi mechanický konstrukt, radikálně odmítá diskutovat o tom, kdo asi tento mechanismus vytvořil.
Radikálně mění i obraz, za který mnozí z nás ještě zvonili klíči v listopadu 1989. Byl spojen s vědomím důstojnosti a svobody člověka, s přesvědčením o jeho vnitřní hodnotě a nezadatelných lidských právech. Tento obraz má být brzy uložen mezi historické haraburdí. Neexistuje-li vrozená hodnota člověka, neexistují ani základní lidská práva. Listina lidských práv a svobod, kterou jsme s uspokojením přijali jako součást ústavy, se stane opět zbytečnou. Ostatně určité snahy – zatím po jejich drobných změnách a doplnění – už u nás zazněly.
Prosazované nové pojetí člověka je však nebezpečné nejen proto, že je nepravdivé. Je neméně nebezpečné proto, že člověka ohrožuje v jeho samotné existenci a že nenápadně otevírá prostor k nové totalitě.
2. Je obecně známo, že úspěšnost klonování je velmi nízká i u zvířat, mnoho narozených klonů je abnormálních, některé umírají bezprostředně po narození, ale i později. Nikdo zatím neví, proč se i zcela „normální“ klonovaná zvířata začnou v dospělosti měnit. Účinnost klonovací metody je nízká a pohybuje se kolem 1 – 2%. Lze stěží předpokládat, že se u lidí dnes dosáhne lepších výsledků. U „vyšších“ druhů živočichů, např. u opic se vědci dokonce setkávají s novým nevysvětlitelnými problémy. Buňky klonovaného opičího embrya se totiž nedokážou při množení „spravedlivě rozdělit“ o dědičnou informaci. V některých buňkách je této informace mnoho, v některých chybí. Mnohá klonovaná zvířata se rodí s těžkými vývojovými vadami. Některá mají špatně vyvinuté plíce nebo deformované končetiny.
Dochází k novému paradoxu. Tvrdí se, že genové technologie dokážou zabránit narození zdravotně postiženého dítěte, nebezpečí narození klonovaných dětí s těžkými postiženími se zřejmě bojovníci za klonování člověka nebojí. Je to „v zájmu vědy.“
Je krajně nebezpečné, když se na člověku má zkoušet metoda, která nebyla zatím důkladně ověřena ani na zvířatech.
Touha po slávě a penězích je však důležitější. Italský lékař Antinori už oznámil, že na utajeném místě žijí tři ženy, u nichž se podařilo implantovat embryo vtvořené klonováním.
Za minulého režimu se zpívalo „Poručíme větru, dešti“, s nepříliš valným výsledkem. Připomínají to i letošní povodně. Dnes chceme zase poručit životu.
Klonování je zřejmě na programu dne. Nedokážeme-li k vědeckým objevům přistupovat s odpovědností a při dodržování nepsaných zásad vědecké práce, můžeme i tímto způsobem přivést lidstvo na pokraj katastrofy. Sotva nás může uklidnit, že možností sebezničení má dnes tzv. vyspělá civilizace celou řadu.
3. Pojetí člověka jako mechanického konstruktu, který má hodnotu jen tehdy, má-li potřebné vlastnosti, vyvolává další závažné nebezpečí: možnost manipulace člověkem.
Kdosi jiný bude určovat, zda se mám či nemám narodit, zda mám dále žít, nebudu-li se jevit pro společnost (tedy pro toho, kdo má moc) jako užitečný.
To nejsou planá varování. Dočítáme se už o stovkách případů ve světě, kdy zdravotnické pojišťovny odmítly uzavřít pojištění s nositeli geneticky přenášených chorob. Čteme o průzkumech, v nichž rodiče tvrdí, že by se rozhodli pro potrat dítěte, bude-li mít geneticky sklon k tloušťce. Dovídáme se o „vědeckých“ úvahách volajících po omezení podpory státu na vzdělávání chudých lidí s odvoláním na jejich „nízký genetický potenciál“. Objevují se „odborné“ úvahy, proč jsou stovky tisíc nevyléčitelně nemocných uměle udržovány naživu, aniž prokazují užitek sami sobě nebo společnosti.
Už i v našem tisku jsme četli, že kvůli špatným bytovým poměrům odebrali v jednom městě manželům 4 děti a umístili je do ústavu. Rozhodnutí opřeli o posudek psychologa na oba rodiče dětí: „Lidé tohoto druhu pouze snižují kvalitu genofondu společnosti“.
Proč vlastně odsuzujeme Hitlera, že likvidoval méně hodnotné rasy,když znovu „ v lepším obalu“ se prosazuje totéž? Proč ještě stíháme propagaci rasismu, když v elegantnější formě ho tolerujeme?
A především: nehrozí nám nebezpečí nové totality, v níž kdosi jiný bude rozhodovat o tom, zda můj život má ještě cenu?
Představy o výrobě lidí na míru – nejen „kvalitních“, ale i druhořadých použitelných jako otroci či pomocné síly – už dnes také zaznívají. Překonávají nejsmělejší Hitlerovy plány, jsou vážnou hrozbou člověku a dnešní civilizaci.
4. Křesťanská etika neodmítá možnosti, jež vědecký pokrok přináší. Plně podporuje metody, které mohou přinést úlevy nemocným či léčení řady chorob. Považuje však za nepřípustné obětovat byť jediného člověka, aby se vyléčil někdo jiný. Odmítá posuzovat člověka jako předmět, jehož tržní použitelnost záleží na určitých vlastnostech, které lze vypěstovat. Odmítá masově vyrábět lidský život, aby byl následně zničen pro výrobu náhradních orgánů. Považuje za zcela nepřijatelný obraz ženy jako surovinové základny dodávající vajíčka. Není to základna malá. Jen pro Německo bylo vypočteno, že uvažujeme-li pro léčení Parkinsovy choroby se 7 – 8 embryi, pak při odhadovaném množství 125.000 Parkinsových nemocí to znamená potřebu miliónu ženských vaječných buněk…
Přitom lze už dnes získat dospělé kmenové buňky schopné vytvořit či opravit jakýkoliv tělesný orgán – a bez zabíjení. Je s podivem, proč obhájci nového lidského ráje tyto možnosti opomíjejí.
5. Lze namítnout, že nás se tyto problémy zatím tolik netýkají, protože miliardy dolarů, které moderní technologie vyžadují a o které v tomto „kulturním boji“ prvořadě jde, jsou pro nás zatím nedostupné.
Tyto problémy se nás však týkají víc než si uvědomujeme. Boj o nový obraz člověka trvá už delší dobu a zasahuje výrazně i nás. Možnosti genetického inženýrství mu dávají jen další přitažlivé argumenty. Podmínkou, aby byly přijaty, je však předchozí relativizace hodnot, ztráta rozlišování mezi dobrem a zlem, získání apatie ke zlu. A to už se týká bezprostředně i nás.
Mediální obraz člověka, v němž vraždy, násilnosti a různé zvrácenosti se představují jako běžná součást života, k tomu napomáhají a přinášejí novou „inspiraci“.
Možnosti masové manipulace veřejným míněním ukazují další nevídané perspektivy. To není pesimismus či škarohlídství. To je realita, o které se můžeme denně přesvědčovat zapnutím televize.
6. V současném boji za tzv. nové pojetí člověka jako mechanického souboru vyměnitelných genů se zapomíná ještě na jednu závažnou otázku. Je-li člověk jen mechanický genový konstrukt, kdo je onen geniální konstruktér, který tento konstrukt vytvořil?
Mezinárodně známý lékař a genový badatel Francis Collins k tomu uvádí: „Je udivující, jak málo úžas nad stvořením vede v naší společnosti k úžasu nad stvořitelem. Jak málo vede znalost o inteligentním vytvoření lidského genomu lidi k tomu, aby za celým stvořením hledali tvůrčí inteligenci.“
Úspěchy seriózního genového bádání tedy ani Boha nevyvracejí. Spíše vedou k nové spiritualitě, v níž bychom se měli zamýšlet nad zázrakem života a poděkovat za něj Stvořiteli.
Připravil JUDr. Bedřich Vymětalík