Evropo, jak dál ?
(Prohlášení účastníků semináře konaného 11.-13.7.2008 k výsledkům irského referenda)
Odmítnutí tzv. Lisabonské smlouvy v irském referendu nastolilo znovu otázku způsobu dalšího fungování Evropské Unie. Paradoxně NE řekli zrovna Irové, kteří za svůj výrazný hospodářský rozvoj vděčí nepochybně právě podpoře EU. Kde tedy hledat důvody jejich odmítnutí ? Týkají se i ostatních členských zemí ?
Euroskeptici se radují, že se kurs nastoupený Unií minimálně zbrzdí. Eurooptimisté doufají, že se podaří Iry přesvědčit, aby nakonec dali k nastoupenému kursu svůj souhlas. Ani první, ani druhý přístup však, zdá se, neřeší existující kritické připomínky.
Jaký přístup tedy zvolit ?
Touto vysoce aktuální otázkou se zabýval seminář, který ve dnech 11.-13.července 2008
proběhl v Boru u Tachova za účasti odborníků nejen z ČR, ale i z řady dalších evropských zemí. Uspořádalo ho občanské sdružení Borská Loreta a hnutí Křesťan a práce za spolupráce a podpory města Bor u Tachova, Evropské akademie pro demokracii, Nadace Konráda Adenauera, KAB Deutschland, Stadt Pleystein a dalších institucí.
Seminář se konal při příležitosti 125.výročí tzv. Borských tezí, které právě v Boru v roce 1883 na zámku knížete Löwensteina přijali významní odborníci jako náměty pro řešení tehdejších sociálních problémů.
Dnes žijeme v jiné době a v jiných podmínkách, řešení nových problémů je však neméně naléhavé. V současnosti se to týká hlavně způsobů dalšího fungování Evropské Unie. Na podporu řešení těchto otázek přijali účastníci semináře následující
v ý z v u :
Ani v Irsku a patrně ani v řadě dalších evropských zemích, včetně naší republiky, neexistuje přiměřená informovanost veřejnosti o obsahu tzv. Lisabonské smlouvy,
okonkrétních změnách, které přináší, a důvodech, které k těmto změnám vedou.
Za této situace lze stěží předpokládat odpovědné názory veřejnosti k předkládaným dokumentům.
Evropská Unie vznikla na základě přání a dobrovolného rozhodnutí jejích členů. Odmítnutí Lisabonské smlouvy nelze chápat jako odmítnutí evropské integrace, jak by si někteří euroskeptici třeba přáli. Lze ji však chápat jako významný podnět k včasnému přehodnocení některých přístupů, které se dnes v rámci Unie prosazují a které mohou skutečně její fungování nahlodávat.
K takovým přístupům nepochybně patří růst byrokracie v evropských orgánech a snahy o centralismus i v otázkách, které lze daleko lépe a se znalostí věci rozhodnout na úrovni členských zemí.
Největším nebezpečím je však absence společných hodnot, o něž by se Evropa mohla opírat.
Takové hodnoty nabízí křesťanství.
Takové hodnoty postrádá dnešní evropská sekulární společnost, kterou charakterizuje naopak duchovní prázdnota a morální nihilismus. Tyto „antihodnoty“ sotva mohou obstát v konkurenci s jinými kulturami, poskytují spíše oporu přesvědčení např. muslimského světa, že evropská společnost je zdegenerovaná a že tedy islám má plné oprávnění k jejímu zániku pomoci.
Připomeňme však : Radikální islámští představitelé nehovoří o tom, že islám v Evropě zvítězí proto, že je křesťanská, ale že je zdegenerovaná. A zdegenerovaná je proto, že jí propagovaný životní styl už dávno nelze označit za křesťanský.
Lze označit jinak než za zdegenerovanost ztrátu chuti mít děti, spoléhání, že nás mohou živit přistěhovalci, vraždění nenarozených a nemocných, podporu „svazků“ osob stejného pohlaví při současném hlásání o nepotřebnosti manželství a rodiny, a vůbec prorůstání sobectví do všech oblastí života společnosti ? Myslíme opravdu, že taková Evropa může v soutěži kultur obstát ?
Návrat ke křesťanským hodnotám je znovu aktuální. Může být přijatelný i pro toho, kdo v Boha nevěří. Jestliže křesťanství uznává důstojnost každého člověka, jestliže k jeho základním hodnotám patří svoboda, pravda, spravedlnost a láska (resp. solidarita), jestliže v osobní důstojnosti a svobodě je spatřován i základ jeho nezcizitelných lidských práv, pak je to přijatelná nabídka pro každého, tedy i pro toho, kdo nevěří, pak je to šance i pro formování tolik potřebné evropské identity.
Navíc křesťanství nabízí ve svém učení o společnosti už rozpracované základní principy společenského uspořádání, založené na obecně lidské přirozené morálce a nabízející tak východisko i pro případné politické programy v jednotlivých zemích. Tyto principy mohou být základem konsensu při vytváření potřebných pojítek mezi národy Evropy.
Společná Evropa ? Ano, ale hájící beze zbytku lidskou důstojnost a základní lidské hodnoty a nabízející nové vize rozvoje společnosti přitažlivé i pro ostatní svět.
Taková Evropa se nemusí bát o svou budoucnost. Taková Evropa se nemusí ani bát referenda u vlastních členů.
Navrhujeme proto našim politickým představitelům i naší veřejnosti při úvahách o dalším osudu Lisabonské smlouvy :
- požadovat zřetelné seznámení s hlavním obsahem Lisabonské smlouvy, se změnami, které jsou předmětem kritiky, a s důvody, které k těmto změnám vedou
-posoudit doplnění evropských dokumentů o formulování základních společných hodnot hájících důstojnost člověka a lidského života
- na podkladě takto uznaných hodnot podporovat seznamování s principy uspořádání společnosti ve světě křesťanské etiky jako podkladu k hledání potřebných vizí a následně i konkrétních politických programů pro život ve společné Evropě
Akceptování duchovních hodnot založených na křesťanských principech vedlo před půl stoletím v západní Evropě k vytvoření společenského modelu, který dokázal svou vysokou převahu nad socialismem a vedl k nebývalému rozvoji západní společnosti. Využijme této osvědčené možnosti k vytvoření nového modelu odpovídajícího současným změněným podmínkám v zájmu budoucnosti Evropy, v níž žijeme.
Účastníci semináře
Bor u Tachova 13.7.2008