VII. Evropská Unie – ano či ne?

             Otázka, zda vstoupit či nevstoupit do Evropské Unie, je dnes pro nás jedna z nejaktuálnějších. Zanedlouho máme v referendu rozhodovat o naší budoucnosti. Předběžné průzkumy naznačují, že značná část našich občanů není dosud rozhodnuta. Nemá představu, zda vstup do Evropské Unie bude pro nás výhodný či nevýhodný. Bojí se změny. Kampani v médiích mnoho nevěří nebo články na toto téma ani moc nečtou. Zdá se jim, že je to pořád „omílání dokola“.

            Je proto reálné nebezpečí, že se rozhodneme špatně a že se teprve potom budeme divit, jak jsme rozhodli. Argumentací ve prospěch vstupu do Evropy už byla snesena celá řada. Argumenty proti vstupu se spíše šíří „šeptem“ a zdá se, že v důsledku toho dokonce získávají větší zájem. (pokračování …)

Sobectví není rozhodující silou pokroku

            Václav Havel se ve svém posledním novoročním projevu ve funkci prezidenta republiky (1.1.2003) pokusil připomenout, že „demokracie nespočívá jen v určité struktuře institucí, ale též v duchu, lidském obsahu, smyslu a ideálech, jimž má tato struktura sloužit“. Dle Václava Havla to mimo jiné znamená, „že je třeba znovu a znovu stavět hráze bezohlednosti skryté za praporem tvorby zisku“.

            Komentátor v Lidových novinách k tomu se shovívavou ironií poznamenal, že zahodí-li všichni obyvatele Česka „prapor tvorby zisku“, nezbude asi na Havlovu tučnou prezidentskou penzi. (pokračování …)

Levice nebo pravice?

·        Dělení na levici a pravici patří u nás k hlavním hlediskům pro posuzování politiky a politiků. Vytváří mezi nimi zdánlivé nesmiřitelné tábory, kde jeden tábor prohlašuje, že právě ten druhý je ohrožením společnosti, naopak vlastní přístupy – někdy dokonce jen proklamování levicovosti či pravicovosti – předkládá jako cestu div ne k  ráji na zemi. Okolnost, že se takové naděje nenaplní, už není rozhodující. Ostatně lze to snadno zdůvodnit obstrukcí druhého tábora, případně nepochopením u občanů. „Boj“ mezi pravicí a levicí je svým způsobem pro politiky výhodný: vymezuje jednu stranu od druhé a navozuje navíc představu, že se v politice něco děje, i když se nic nového neděje. (pokračování …)

Za důstojné místo člověka ve společnosti

            Žádný člověk nemůže žít osamoceně. Potřebuje společnost. Jen v ní může existovat a žít jako člověk. Rozumné řešení vztahů mezi člověkem a společností je jedním z klíčových předpokladů lidsky důstojného společenského uspořádání.

            Tento předpoklad zatím stěží splňují oba extrémy, s nimiž jsme se setkali a dosud setkáváme. Je to kolektivismus a individualismus. (pokračování …)

Proč je dnes boj o člověka tak naléhavý?

             V červnu 2002 proběhlo v Kolíně nad Rýnem mezinárodní setkání odborníků k diskusi o biotechnice a genových technologiích. Zúčastnili se ho i někteří církevní představitelé. Kolínský arcibiskup kardinál Meisner na něm přednesl zajímavý referát, z něhož uvádíme některé hlavní myšlenky. 

            Skončila éra světonázorových diskusí, začíná éra diskusí o člověku. V nich dnes krystalizují dva základní přístupy. První volá po respektování důstojnosti člověka od jeho vzniku až do smrti. Druhý je ochoten připisovat člověku hodnotu jen pokud člověk má určité více či méně užitečné vlastnosti. (pokračování …)

Falešný obraz člověka

Na pořadu je boj o člověka

    Na jaře roku 2002 otřásla veřejností v Německu tragická zpráva. 19-ti letý student postřílel v Erfurtu 16 lidí. Vyrojily se úvahy, jak podobným tragédiím předejít. Požadovaly se přísnější zákony o nošení zbraní, volalo se po zákazu násilnických počítačových her. Zapomnělo se, že to všechno jsou jen symptomy, které neodstraňují příčiny.

    Kde jsou tedy příčiny?