Vyšel očekávaný sociální katechismus
V závěru roku 2004 vydal Vatikán dlouho ohlašovaný katolický sociální katechismus. Má název „Kompendium sociální nauky církve“ a je to vskutku neobyčejně důkladné a rozsáhlé dílo. Anglické vydání má 331 stran a k tomu rozsáhlý index odkazů a abecední analytický index, celkem má publikace 525 stran.
Kardinál Renato Martino v úvodu publikace zdůrazňuje, že byla zpracována na přímý požadavek papeže, aby umožnila přesný a kompletní přehled sociálního učení církve.
Připomíná, že poselství Ježíše Krista o spáse, lásce, spravedlnosti a míru není přijímáno s porozuměním v dnešním světě, devastovaném válkami, bídou a nespravedlnostmi. Tím větší je potřeba „víry, která zachraňuje, naděje, která přináší světlo, charity, která miluje“.
Kompendium by mělo pomoci podpořit aktivitu křesťanů v oblasti života společnosti a dát jím kompas pro jejich rozhodování v sociálních otázkách.
Publikace zatím vyšla anglicky a bude patrně nějakou dobu trvat, než budou k dispozici překlady do dalších jazyků. Proto se k některým jejím kapitolám vrátíme na našich internetových stránkách, i s vědomím, že o spravedlivé řešení vztahů ve společnosti zatím není ani mezi věřícími velký zájem. Dokonce jsou ochotni přikyvovat názorům, že sociální učení církve je nepřípustné zasahování do politiky, a tam prý se můžeme jen pošpinit. Ale copak máme tolerovat politiku, v níž se člověk pošpiní?
Navíc sociální nauka církve nefandí žádné politické straně. Prostě zdůrazňuje principy, jimiž by se měla každá politika řídit, má-li sloužit člověku. Znát tyto principy a pokusit se dle nich jednat a prosazovat je v životě společnosti, to je nabídka pro všechny, a přednostní výzva pro křesťana.
Zatím se zdá, že je to už jen naléhavé, ale osamocené volání papeže, o které ostatní nemají příliš zájem. Jan Pavel II. sám znovu tento nezájem kritizoval a v nedávném projevu k členům nadace „Centesimus annus“ vyzval, aby se sociální nauka stala „důležitým kritériem rozhodování a inspirující silou sociálních aktivit křesťanů:.
Jsme ochotni se nad touto výzvou aspoň zamyslet?
Bedřich Vymětalík