Úvod do etiky v podnikání
Úvod
Dnešní doba je dobou etických dilemat, protikladů, obrazně – bojem dobra a zla. Každý má svou osobní nezastupitelnou zkušenost v tomto konfliktu. Někdo při prosazování etických postojů byl donucen opustit místo, někdo byl vyřazen z kolektivu nebo za své etické přesvědčení utrpěl velkou finanční či jinou ztrátu. K prosazování etiky (a to nejen podnikatelské) ve společnosti je tedy nutná odvaha, osobní zanícení pro věc. Není to nic nového.
Již od pradávna se snažil člověk obdržet odpověď na otázku, jak žít, aby byl šťasten, aby jeho život byl smysluplný, co je dobré, správné, spravedlivé, pravdivé. Etika byla a je tou vědou, která se nám snaží dát na tyto otázky odpověď. Neradí nám a ani nemůže radit, jak jednat v každém konkrétním případě (při složité konjunkci nejrůznějších okolností a podmínek), ale snaží se ukázat cestu, kam máme směřovat, „jak by to mělo být“.
Nechci dnes dané téma probírat z filosofického hlediska, i když je v povědomí mnohých názor, že etika je pouze záležitostí filosofů. Dnes se snažíme, aby etické principy vstoupily do našeho praktického života prostřednictvím aplikovaných etik (hovoří se např. o etice manažera, etice pedagoga, etice politika, poslance, etice státního úředníka, enviromentální etice, bioetice, geoetice apod.). Etiku bychom měli chápat prakticky a interdisciplinárně (t.j. z pohledu různých stran a profesí). Dnes na příklad do hospodářské etiky mají co hovořit nejenom ekonomové a filosofové, ale také právníci, psychologové, sociologové, historikové, statistikové – i teologové. Např. významné firmy si do svých manažerských kolektivů zvou výše uvedené odborníky (včetně teologů), kteří vidí problematiku s určitým nadhledem.
Etika se vyplácí v dlouhodobém horizontu a přináší společnosti úsporu transakčních nákladů. Pro hospodářskou praxi je důležité, které hodnoty a jakým způsobem se budou prosazovat na úrovni jednotlivců, organizací a států.
Při analýze mravních ideálů od antiky přes středověk až do novověku Erazim Kohák konstatuje, které hodnoty jsou funkční a které nefunkční vzhledem k veřejnému zájmu i osobní spokojenosti:
Funkční: Nefunkční:
odpovědnost arogance jako postoj
svědomitost egoismus
postoj vzájemné úcty a vzájemnosti konsumerismus
láska a péče neodpovědnost za důsledky vlastních činů
radost z práce zášť a zloba
služba
Společenská odpovědnost
Nás zajímá praktická stránka etiky, jak hodnoty prosazovat v praxi. Teoretické úvahy jsou zajímavé, ale přejdeme-li už jenom do osobního a profesního života, vidíme nesmírnou složitost, neboť vybíráme při svém rozhodování většinou z více možných variant.
V rozhodovacích procesech by měla mít podnikatelská etika své nezastupitelné místo, neboť je vždy propojena s rozhodovacími procesy.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že výraz „etika“ je často zneužíván lidmi, kteří sami nejsou etickými a halí se tak do hávu etiky. Etika se stává velkým byznysem (např. poslanci slibují nesplnitelné, zdůrazňují, jak oni sami bojují proti korupci a právě u nich se posléze provalí korupční aféra, tunelování bank, prorůstání politiky s finančním kapitálem, všudy přítomná korupce, klamavá nebo neetická reklama). Firmy, které se ohánějí etickými kodexy, někdy samy mají velké problémy s kvalitou výrobků, vnitřní kontrolou a transparentností. A stačí otevřít denní tisk, který každý den uvádí další a další negativní příklady. Z tohoto důvodu se setkáváme s návrhy, aby se místo slova etiky v běžném životě používalo výrazu společenská odpovědnost, což je daleko jasnější a údernější. Připomínají se myšlenky Maxe Webera (1864–1920), protestantského teoretika, ekonoma a sociologa, který zdůrazňoval, že člověk je zodpovědný za svá rozhodnutí a za následky svých rozhodnutí ve své pozici. Weber je znám i svou definicí protestantských ctností, mezi které patří: vyhýbání se nečinnosti a plýtvání, spořivost, snaha vykonávat práci co nejlépe.
Při zkoumání odpovědnosti je třeba si odpovědět na otázky:
Kdo – za co – před kým je odpovědný?
Kromě toho je třeba stanovit i kritérium odpovědnosti. K jednotlivým otázkám:
Kdo? Týká se nejenom jednotlivce, ale i skupiny, organizace apod.
Za co? Za následky, účinky svého rozhodnutí. Není možné být zodpovědným za všechno; to se nám ukázalo v socialistickém všelidovém vlastnictví, kdy jsme měli být spoluvlastníky, ale nikdo vlastně nezodpovídal za nic. Je třeba si tedy zodpovědnost vymezit, protože na př. odpovědnost policisty je jiná než zodpovědnost politika nebo ředitele továrny.
Před kým? Svědomí, Bůh, společnost, skupina, rodina, národ, budoucí generace, příroda apod.
Na základě této schopnosti k odpovědnosti se člověk chápe jako právní, morální anebo religiózní subjekt, který se hlásí k důsledkům svého jednání a zasluhuje v oblasti práva trest nebo odměnu, v oblasti společenské pochvalu nebo odsouzení, v oblasti morální úctu anebo neúctu (Höffe, 1992).
Člověk není odpovědný za své chování jenom vůči sobě samému nebo vůči druhým osobám, ale odpovídá také za užívání či zneužívání statků, které jsou součástí životního prostředí. Je odpovědný i za zprostředkované jednání, a to prostřednictvím společenských struktur a institucí, v nichž žije.
Odpovědnost znamená také osobní aktivitu; nelze jen čekat spásu od institucí, které vše za nás rozhodnou, nebo na nařízení shora. Vždyť občanská společnost by měla umožnit, aby každý jedinec mohl participovat na vývoji společnosti, a to na základě svobodné volby, svobodného rozhodnutí. Znamená to v praxi umět vést dialog, snahu dojít ke konsensu, stavět před společnost vize a uvědomit si, co je to jednání ve veřejném zájmu pro blaho a dobro společnosti.
Úkolem dneška je formovat eticky kompetentní odpovědné občany, kteří jsou schopni propojit odbornost s etickým přístupem a jsou přesvědčeni o významu etického smýšlení a především chování.
Společenská zodpovědnost organizací
Společenská zodpovědnost organizací, především podnikatelských subjektů, představuje nový pohled na úlohu podnikání ve společnosti. Přechází se od výhradního kritéria ziskovosti („profitu“) k tomu, že existují ještě další aspekty (enviromentální, sociální apod.). Zdůrazňují se 3 P (profit, planet, people). Firmy nefungují izolovaně od okolního světa, jsou jeho součástí. Rovněž i vazba organizací na okolí významně působí na image firmy či jednotlivce.
Možnosti uplatnění společenské odpovědnosti jsou široké, záleží na prostředí, ve kterém organizace působí. Například v některých kulturách se zdůrazňuje či hledá společenská odpovědnost v regionálním rozvoji či v charitě (Španělsko), v jiné kultuře (např. ve Skandinávii) se dbá na zaměstnanost, na tvorbu pracovních míst. V USA je to dárcovství a podpory různých zájmových sdružení.
V ekonomické oblasti může jít např. o:
- etické kodexy
- transparentnost
- princip předběžné opatrnosti
- princip dobrého řízení a správy
- odmítání korupce
- vztahy k participujícím skupinám (klienti, spotřebitelé, dodavatelé, odběratelé, investoři,
místní komunita aj.)
- ochrana duševního vlastnictví atd.
V sociální oblasti:
- zdraví a bezpečnost práce
- rozvoj lidského kapitálu
- dodržování pracovních standardů
- rovné příležitosti
- jistota zaměstnání (rekvalifikace)
- lidská práva
- vyvážení pracovního a osobního života (work-life balance) atd.
V enviromentální oblasti:
- ekologická výroba a služby
- ekologická firemní politika (recyklace, používání ekologických produktů)
- zmenšování odpadů
- podpora technologií šetrných k životnímu prostředí
- ochrana přírodních zdrojů aj.
Společenská odpovědnost (corporate social responsibility = CSR) je podporována mezinárodními smlouvami a dalšími iniciativami. Evropská unie zatím podporuje dobrovolný charakter CSR. (Viz časopis Prosperita).
Etika v podnikání
Existuje mnoho definic podnikatelské nebo hospodářské etiky. Hospodářská etika je spojena spíše s makro-rovinou, zatímco etika podnikatelská se propojuje s úrovní individuální a podnikovou. Nejjednodušeji vyjádřeno: jde o vztah mezi etikou a ekonomikou.
Jiná pracovní definice hospodářské/podnikatelské etiky se užívá v České republice : jde o reflexi etických principů do veškerých podnikatelských činností zahrnujících individuální, korporativní i společenské normy a hodnoty. Tato reflexe se může týkat základních idejí a rozhodování, ale i specifických oblastí (např.marketingu, reklamy, pracovních vztahů, ochrany životního prostředí apod.).
Smyslem etiky v podnikání není jenom kritizovat, ale hledat (často nová netradiční) východiska, prolomit stereotypy v myšlení a chování, propojit dané a žádoucí. V tomto ohledu se očekává spolupráce akademické a praktické roviny. Profesoři, učitelé, výzkumní pracovníci, ba též instituce, katedry etiky, mezinárodní sítě – ti všichni by měli společně s podnikateli na základě nových výzev hledat nová praktická řešení, seznamovat s nimi společnost apod., snažit se najít společenský konsensus na základě vzájemného dialogu.
Teorie také zdůrazňuje 6 základních podmínek tržního mechanismu. Patří mezi ně:
- stabilita podmínek
- fér konkurence
- produktivita práce
- smluvní svoboda
- ručení za závazky a
- transparentnost hospodářské politiky.
Jaký je systém klíčových hodnot pro ekonomickou praxi? Jsou to svoboda, spravedlnost, odpovědnost, důvěra, pokrok, prosperita, racionalita.
Od institucí očekáváme, že budou odpovědné, otevřené, transparentní, získají si důvěru veřejnosti, budou se snažit o integritu, vnímavost k potřebám a podnikání brát nikoliv jako maximalizaci zisku, nýbrž jako službu. Smyslem podnikání, ale i jiné činnosti, by měla být především služba tomu druhému, služba společnosti. I státní úředník je nazýván jako public servant (služebník veřejnosti), v některých zemích se často v korespondenci i při osobním styku používá výrazů jako „K Vašim službám“, „a votre service“), starší anglická obchodní korespondence znala výrazy jako na př. „your obedient servant“.
Důležité jsou vztahy mezi etikou a právem, etiketou (t.j. společenským stykem), estetikou (naukou o krásnu) a právem a ekonomikou. Asi bychom si přáli, aby naše podnikatelské subjekty dbaly o soulad těchto pojmů v praxi. Umíme si dobře představit etického podnikatele, který se neřídí etiketou, ale i naopak podnikavce, který jedná perfektně podle nejlepších pravidel společenského styku, ale nikoliv eticky. O právu se obecně traduje, že je minimem etiky – pokud samo je etické, etika je více než právo. Za nedodržení právních norem následuje postih, za nedodržení etiky pouze morální odsouzení veřejným míněním. Právní řád netvoří jenom zákony. Neplatný je i právní úkon, který odporuje zákonu nebo se příčí dobrým mravům.
Firmy můžeme v dnešní podnikatelské praxi s hlediska etiky rozdělit do několika kategorií, a to od neeticky jednajících až po firmy etické, které se pozvolna přibližují k vyšším stupňům, na nichž si již uvědomují důležitost etických norem v podnikání a postupně je začínají zavádět do vlastní praxe.
Naše literatura i praxe rozlišuje:
- firmy amorální (jednají mimo etiku i mimo zákon, mají na zřeteli okamžitý zisk, krátkodobé
zájmy apod.),
- firmy tzv. legislativní (jednají pouze v mezích práva, někdy až na samé hraně zákona),
- firmy eticky vnímavé (uvědomují si význam etiky pro vlastní činnost, ale zatím nepřijímají
žádná opatření),
- firmy angažované (zavádějí již některé nástroje ke zlepšení etického klimatu – např. etické
kodexy),
- firmy etické (jsou nejvyšší metou, kde etické hodnoty přímo prorůstají s kulturou firmy).
Nástroje ke zlepšování etiky v podnikání
Organizace či jednotlivý podnikatel mají dvě možné cesty, jak zlepšovat etické klima:
1. být sám přesvědčen a přesvědčovat partnery o správnosti a nutnosti jednat eticky (tzv.
spirituální přístup);
2. zavádět různé nástroje, pomocí kterých lze etické klima zlepšit.
Oba přístupy se nevylučují. V dnešní době jsou rozšířeny (alespoň v ČR) plošné aplikace některých nástrojů. Jde o:
- etické kodexy
- etické komise
- funkce náměstků ředitele pro etiku
- etický ombudsman
- horké linky (hot lines)
- tzv. kulaté stoly
- etické vzdělávání
- etické poradenství
- sociální a etický audit
- kvalita výrobků a služeb (normy), event. další.
Etické kodexy nacházejí široké uplatnění ve spektru hospodářského a společenského života, jsou úzce spjaty s etikou v podnikání. Stanovují základní principy etického chování v organizaci, doplňují různé legislativní normy a předpisy, ale na rozdíl od nich více apelují na morální aspekty jednání každého pracovníka v daném oboru lidské činnosti. Organizace se prostřednictvím etických kodexů snaží deklarovat etickou dimenzi svých aktivit a svým zaměstnancům ukládají povinnost tuto dimenzi dodržovat. Ve stále složitějších technických a hospodářských podmínkách etické kodexy pomáhají zajišťovat jak spolupráci partnerů, tak i ovzduší vzájemné důvěry a klidnější, méně stresový rozvoj hospodářského života. V každém případě se při sestavení etických kodexů vyžaduje vysoká profesionalita. Důležitá je výstižná, srozumitelná a přehledná formulace dokumentu i event. kontroly a stanovení postihu za nedodržení etických zásad. Nelze podcenit ani úroveň grafického zpracování kodexu, způsoby prezentace (i na internetových stránkách) a vzdělávání ve vztahu ke kodexu.
Závěr
Vědomí společenské odpovědnosti existuje u podnikatelských subjektů, které vycházejí z určitých pozitivních hodnot, jež vyznávají a prosazují uvnitř i navenek firmy. Z etického hlediska představují tyto podnikatelské subjekty vysoký stupeň, k němuž lze postupným vývojem firmy časem dospět. Tím přispívají ke zkvalitňování podnikatelského standartu na národní a mezinárodní úrovni.
Na této cestě přináší podnikatelská etika každému účastníku rozhodovacího procesu výzvu k osobní etické odpovědnosti na příslušné úrovni.
V dnešním procesu globalizace neuškodí připomenout si také největší společenské hříchy, jak je charakterizoval známý indický představitel Mahátmá Gándhí (1869 –1948), který propagoval nenásilný odpor a sám také žil příkladným asketickým životem:
Největší společenské hříchy:
Politika bez principů
Bohatství bez práce
Obchod bez morálky
Vzdělání bez charakteru
Rozkoš bez zodpovědnosti
Věda bez lidskosti
Bohoslužba bez oběti
Literatura:
E.Kohák: Člověk, dobro a zlo. – Praha, Ježek, ISBN 80–901625–3–3
J. Bláha: Podnikatelská etika – předpoklad úspěšného rozvoje organizace. – VŠB-TU Ostrava, 2001, ISBN 80–248–0008-X
O. Höffe: Lexikon der Ethik. – Beck, München 1992
L. Němcová: Etika a společenská odpovědnost. – Výukový materiál pro Institut státní správy,
Úřad vlády ČR, Praha 2006
A. Remišová: Podnikatelská etika v praxi. – Trodat, Bratislava, ISBN 80–8057–106–6
P. Seknička a kol.: Úvod do hospodářské etiky. - Codex Bohemia, 1997, ISBN 80–85963–40-X
Co je společenská odpovědnost firem (CSR) a co přináší? – In: Prosperita, r.6, 05/2004, p. 23
Doc. Ing. Lidmila Němcová, CSc.