Hnutí křesťan a práce, o.s.

Iniciativa Křesťanů pro Evropu (IXE)

V době, kdy jsou evropští občané vyzváni, aby vyslali své zástupce do Evropského parlamentu na další období, si uvědomujeme, že procházíme velmi složitým obdobím v našich dějinách. Je to ovšemi rozhodující doba pro naši vlastní budoucnost a budoucnost našich dětí.

Níže podepsaní ze zemí Evropské unie a z kandidátských zemí vyzývají evropské občany:

Evangelium a z něj pramenící tradice nás naléhavě vybízejí k tomu, abychom rozpoznali znamení současnosti. Znamení, která nás vyzývají změnit naše životy a jsou milníky na cestě ke společnosti lidštější a vstřícnější k potřebám všech. Pouze sjednocená Evropa dokáže odpovědět na dnešní výzvy prosazováním svých nejvlastnějších hodnot jako je solidarita, spravedlnost a mír pro celý svět. Je na nás převzít svůj díl odpovědnosti za další vývoj Evropy.

Po dlouhém období tápání dnes Evropané touží jít společnou cestou. Na Evropu nyní doléhá finanční a ekonomická krize, která je krizí jak morální, tak také duchovní. Jedinou cestou, jak obnovit ztracenou důvěru, je odhodlat se k nové široké iniciativě, v níž má Evropská unie klíčovou roli, nehledě na oslabení jejích institucí váháním s ratifikací Lisabonské smlouvy. Globální krize je pro nás těžkou zkouškou, která je ještě mnohem těžší pro ty, kteří jsou na tomto světě nejvíce bezmocní. Přesto tato zkouška nabízí jedinečnou příležitost změnit kurz našeho hospodářství a své chování. Zároveň poskytuje Evropě příležitost rozvíjet se s novou silou – za předpokladu, že budeme schopni odolávat nepřízni osudu a zůstaneme věrni hodnotám, které od počátku tvořily stavební kameny Evropské unie – unikátního celospolečenského projektu.

Postavme se za brzké přijetí Lisabonské smlouvy

Chce-li Evropa plně využít svého postavení na mezinárodní úrovni v době ekonomické krize, musí sama sebe vybavit silnějšími demokratickými institucemi. Proto vyzýváme naše vlády a evropské občany, aby se zasadili za přijetí smlouvy podepsané v Lisabonu hlavami států a vlád. Smlouva deleguje potřebné pravomoci pro její činnost a upevňuje základ pro společné hledání vhodných řešení. Proto oceňujeme, že se Irsko rozhodlo znovu zvážit své negativní  stanovisko. Znění Lisabonské smlouvy je nepochybně složité a nezasvěcenému čtenáři hůře přístupné, ostatně jako jiné texty vyjednávané mezi 27 zeměmi. Nicméně způsobem, který je nevídaný, zaujímá jednoznačné stanovisko k respektování základních evropských hodnot, když vybavuje Evropskou unii postupy nutnými pro efektivnější rozhodování v rozšířené Evropě. Tato smlouva je také instrumentem, který umožní z Evropy vytvořit přístav stability a solidarity otevřený vůči Východu i Jihu. I když smlouva neobsahuje výslovný odkaz na křesťanské kořeny Evropy, podporujeme jednotlivá ustanovení této smlouvy, protože jsou skutečně inspirovány křesťanským myšlením a hodnotami. Poprvé tato smlouva výslovně definuje lidskou důstojnost jako hlavní evropskou hodnotu před svobodou, demokracií a rovností. Prohlašuje, že cíle unie zahrnují mír, plnou zaměstnanost, trvale udržitelný rozvoj, svobodný a poctivý obchod, boj s chudobou, ochranu lidských práv, respekt a rozvoj mezinárodního práva. Idea solidarity – termín dosud vzácně uplatňován v právu Společenství – je ústředním obsahem Lisabonské smlouvy.

Charta základních práv, která je nedílnou součástí smlouvy, sjednocuje tradiční lidská práva se sociálními právy. Takto je zaručen mimo jiné přístup k sociálnímu zabezpečení, sociální pomoci a bydlení ve všech zemích. Zaručena je také ochrana rodiny či ochrana práv dětí, starších občanů a postižených osob. Zaručeno je azylové právo a zásady bioetiky – jako je zákaz reprodukčního klonování, eugenických praktik, zneužití lidského těla pro obchodní účely, atd. Smlouva chrání postavení těch evropských náboženství, která jsou zakotvena v národním právu příslušného členského státu, uznává rovný přístup pro každého a vyzývá Unii, aby s nimi vedla otevřený a pravdivý dialog. Smlouva posiluje kromě jiného pravomoc Evropského parlamentu a také národních parlamentů, zvyšuje průhlednost a vliv občanů na rozhodování. Srozumitelněji definuje, jak jsou rozděleny povinnosti a zlepšuje kontrolu subsidiarity. Protože posiluje efektivnost a demokratickou legitimitu Evropské unie, Lisabonská smlouva dává Evropě sílu čelit třem hlavním výzvám dnešní doby, jimiž podle nás jsou: globalizace, klimatické změny a demografické přeměny.

Dopadům globalizované ekonomiky chceme čelit posilováním Evropské solidarity
Globalizace trhu a finančních vztahů se mohutně rozšířily za poslední dvě desetiletí. Ale ne vše přineslo zdravé ovoce. Každý z nás nyní sleduje selhání systému ovládaného neomezeným množením finančních prostředků, který charakterizuje špatná regulace, netransparentnost a neodpovědnost vedoucích osobností. Současně pozorujeme nové tendence k protekcionismu a dokonce v samém srdci Evropské unie jsme svědky přístupu „každý sám za sebe“. Abychom zabránili takovýmto rozporům, důrazně požadujeme, aby ekonomika byla službou občanům – a to všem občanům. To znamená chovat vysokou úctu k lidské práci, podporovat podnikatelský duch a vrátit státu úlohu strážce veřejného zájmu. Evropský model sociálně tržního hospodářství musí být přizpůsoben novým skutečnostem. Chceme posílit jeho původní poslání, smiřovat ekonomickou výkonnost se sociální spravedlností, rovností příležitostí pro každého a solidaritou. Tato solidarita se nesmí zastavit na státních hranicích. Naopak Evropa se musí přihlásit k nenahraditelným zkušenostem prověřovaným po mnoho let a odvážněji chránit zájmy těch nejvíce zranitelných mezi námi napříč Evropou.

Díky významnému postavení EU je jejím dalším posláním prosazování globální regulace s podporou mezinárodních organizací a posílenou kontrolou. Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace a systém Organizace spojených národů musí společně hrát klíčovou roli a přitom při rozhodování respektovat vlastní roli rozvíjejících se ekonomik v nejchudších zemích světa, zvláště na africkém kontinentu.

Čelit klimatickým změnám vyžaduje budovat Evropu odpovědnější vůči budoucím generacím
Nastávají významné klimatické změny, jejichž důsledky pro budoucí generace jsou zřejmé stejně jako je zřejmý vliv naší civilizace na tyto změny. My křesťané věříme, že svět nám svěřil Bůh a jakožto jeho správci máme povinnost užívat jej odpovědně. Průmyslové země a další v jejich sousedství se opírají o styl života závislý na metodách výroby, jež vedou k bezmezné těžbě dostupných zdrojů. A jak je známo, následky klimatických změn jako jsou bouře, záplavy nebo sucha dopadají nejvíce na nejchudší země, kde lidé současně zápasí o přístup k vodě a potravinám.
Nevyhnutelně jedinou cestou, jak čelit klimatickým změnám, je změnit orientaci rozvoje hospodářství tak, aby motivoval ke snižování spotřeby energie a veškerých neobnovitelných přírodních zdrojů. Pouze společná Evropa se může zavázat k odvážným krokům, které jsou nyní nezbytné, a to i navzdory finanční a ekonomické krizi. I když oceňujeme již přijatá rozhodnutí v této oblasti, podle našeho názoru by vlády měly učinit mnohem více.
Každý z nás by měl osobně přispět k tomuto dílu uznáním, že změna stylu života je nevyhnutelná, zejména v průmyslových zemích. Přijmout určité omezení spotřeby zboží a cestovních návyků je prvním důležitým krokem, jak bránit ekologickým otřesům. Zároveň nám to umožní odpoutat se od příliš materialistického života a více se otevřít bohatství mezilidských vztahů.

Čelit demografické výzvě vyžaduje budovat velkorysejší Evropu
Třetí důležitou výzvou, které čelí většina zemí Evropy, je demografická výzva projevující se jak stárnutím, tak poklesem populace. V mezinárodním srovnání je Evropa tímto trendem postižena nejvíce. Socioekonomické vlivy demografických změn se týkají deformace sociálních systémů, střednědobého nedostatku pracovních míst, zvyšování závislosti a sociální izolace starších obyvatel a nárůstu mezigeneračních konfliktů.
Příčiny této situace jsou různorodé. Odpovědí na demografickou výzvu je především zaměřit pozornost na zlepšení postavení našich rodin jakožto základního pilíře společnosti a rovněž na mladší generaci. Členské státy stejně jako Evropská unie v rámci svých pravomocí musí učinit kroky podporující a ochraňující rodinný život. Především je třeba vytvořit podmínky umožňující rodičům naplňovat touhu mít děti a sladit rodinný život se zaměstnáním. Dosáhnout takový cíl ovšem vyžaduje mobilizovat řadu oblastí: zdravotnictví, školství a zaměstnanost. Celá společnost se musí otevřít příležitosti pro mladší generace a současně zlepšit postavení starších občanů.
Dnešní nárůst populace je ze tří čtvrtin důsledkem přistěhovalectví. Očekává se, že tento jev imigrace bude pokračovat tak dlouho, dokud bude alespoň zčásti nahrazovat pokles porodnosti. Začlenění přistěhovalců do společnosti je pro společnost nás důležitým úkolem. Obecně platí, že rodinná či integrační politika nemohou být pod samotným diktátem ekonomické nutnosti. Potřeba regulovat imigraci nemůže mít přednost před respektováním práva každého jedince na život s rodinou. To, oč jde v naší přistěhovalecké politice a politikách podporujících etnickou, kulturní a náboženskou rozmanitost, se týká našeho smyslu pro otevřenost a pohostinnost. Těmito hodnotami se řídíme, zvláště jsme-li křesťané. Zdá se, jakoby evropské instituce představovaly ohrožení pro celistvost rodiny. Šíří se obava, že se setřou rozdíly mezi mužem a ženou či mezi rolemi otce a matky. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že ani dnes platné evropské smlouvy, ani Lisabonská smlouva nezmocňují Evropskou unii přijímat legislativu v otázkách, které se týkají rodinného práva a práva na život. Tyto oblasti zůstávají výhradně v pravomoci jednotlivých členských států EU.

Závěrem vyzýváme všechny občany Evropy a zejména křesťany, aby se odpovědně účastnili evropské demokratické debaty.
Evropští občané, pojďme k volbám v červnu 2009. Uvědomme si, že v sázce je budování Evropy. Važme si naděje, kterou Evropa znamená pro mír a spravedlnost v globálním měřítku. Žádejme politické strany, aby v těchto volbách předkládaly pravdivou evropskou vizi. Pojďme podpořit kandidáty, kteří hájili v Evropském parlamentu program inspirovaný úctou k lidské důstojnosti – směřující k Evropě budované na větší solidaritě, větším respektu k budoucím generacím a větší velkorysosti. Zodpovědní voliči v blížících se volbách: nenechme se ovlivnit populistickými hesly! Spoluvytvářet Evropu je odpovědností Evropanů a je to i úkol Evropského parlamentu, jenž zastupuje občany více než jiné evropské instituce. Nikdy předtím nebylo poslání Evropské unie tak jasné – hájit mír na svém kontinentu a šířit jej do celého světa. Přispějme k tomu, aby Evropa nezmeškala tento rozhodující okamžik svých dějin!

Jerome Vignon , President of the Social Weeks of France (SSF) – France
Hans Joachim Meyer, President of the Central Committee of German Catholics (ZdK) – Germany
Michel Camdessus ,Honorary President of the Social Weeks of France (SSF) – France
Henryk Woźniakowski, President of the publishing house ZNAK – Poland
Andrea Olivero, President of ACLI – Italian Christian Workers Associations – Italy
Hein Pieper, Director of the Catholic Network – Netherlands
Antoine Arjakovsky, Director of the Institute for Ecumenical Studies Lviv, Catholic
University of Ukraine, President of the Ecumenical Social Week Lviv – Ukraine
Neven Šimac,Vice-President of the Document. and EU Research Centre R. S., Zagreb/Split – Croatia
Anna Moskwa, European Meeting Centre – Foundation Nowy Staw – Poland
Peter Grubits, Secretary general of the Catholic Action of Austria (KAO) – Austria
Pierre Lecocq,President of UNIAPAC Europe – Christian International Union of Managers – Paris
Peter Annegarn, President of the Interdiocesan Laity Council (CIL) – Belgium
Josiane Caproens, President of the Interdiocesan Pastoral Council (IPB) – Belgium
Carine Devogelaere, Coordinator of the Interdiocesan Pastoral Council (IPB) – Belgium
Frank Turner SJ,Director of OCIPE – Jesuit European Office – Brussels
Henri Madelin , SJOCIPE – Jesuit European Office – Strasbourg
Violeta Barbu , Member of IXE – Romania
Pedro Sols Lucia and Maria Luisa ,Llado Hadinger , Members of IXE – Spain
Anne van der Vaeren, Member of IXE – Belgium
Pierre Deschamps, President of EDC – Christian Entrepreneurs and Managers – France
Tomaš Halik, President of the Czech Christian Academy – Prague
Michel Van Aerde OP, Director of the Dominican Association ESPACES – Bruxelles
Ignace Berten, ESPACES – Brussels
Markus Schlagnitweit, Director of the Catholic Social Academy of Austria – Austria
Clotilde Nyssens, ALTERCITE – Belgium
Yves Coulomb, President of the Christian Managers Movement (MCC) – France
Fancis Davis, Van Hugel Institute, St. Edmund’s College, University of Cambridge – Great Britain
Llorenc Puig i Puig SJ, Director, Cristianisme i Justicia – Spain